Nejoblíbenější epicko-lyrická skladba francouzského středověku, jejíž vznik se klade na konec 12. (O. Šimek) nebo do první poloviny 13. (J. Kopal, J.O. Fischer) století. Příběh o lásce syna hraběte z Baecaire a líbezné saracénské zajatkyně, o překážkách, jež této lásce strojí odpor starého hraběte pro předsudky společenské, a nakonec o šťastném shledání, když se ukáže, že zajatá dívka je královského původu. Formou jde o útvar "chante-fable",střídající prózu s veršem, přičemž verše jsou určeny ke zpěvu, jehož melodie se zachovala.