Druhá samostatná sbírka současného českého básníka a lékaře obsahuje verše, které se pokouší těžit z pozorování současného života a jeho situací.Podobně jako v předcházejícím debutu ("Dokončený Vojtěch"), i v tomto cyklu využívá autor svých standardních stylistických možností: znamená to, že Vojtěch se i zde prezentuje jako tvůrce, který využívá drobných epizod, postřehů i situací ze života všedních lidí. I proto se jeho strofy často rozšiřují do volně řazených asociací, v nichž můžeme mnohdy poznat autorovu oblibu v zákonitostech surrealistické poezie. Na poměrně malé ploše Vojtěchovy sbírky se i z tohoto důvodu setkává značné množství postav a živočichů, ať už je to kulhavý pes, úředníci, ptáci, flagelant či opilec atd. Vznikla tak osobitá, na druhé straně ovšem až panoptikální galerie, v níž se zúčastnění jedinci chovají většinou poněkud neobvyklým způsobem a vytvářejí tak svým jednáním specifickou formu "poezie faktu", tedy kategorie, která se objevuje v samotném titulu této sbírky. Zmínit se lze i o Vojtěchově práci s jazykem, která působí neotřele především v některých metaforických linkách: jízdní kolo je zde například nazváno "starou ukrajinou" a "noc je hroznější než milena jesenská."