Snad v každé básni této sbírky Miroslava Vepřeka zaznívá ozvěna z míst, "která utvářejí člověka jedinečným způsobem...". Pro autora je těmito místy důvěrně známá krajina, kterou oslovuje jemným, melancholickým tónem, v němž se soustředí něha, cit a nepochychybně i neskrývaná zvukomalebnost, jež tryská snad z každých jazykově lahodných pojmenování obcí a vsí, často se objevujících v názvu jednotlivých básní. Vepřek dokáže rovněž upozornit i na některé události, které se v dané lokalitě odehrály, umí je spojit s osobními prožitky a dojmy. Na jedné straně si uvědomuje, jak tyto okamžiky obohatily jeho vlastní chápání života, na druhé zároveň přiznává, že dispozice krajinných motivů mohou člověka přívést i k úvahám o konečnosti lidského bytí, což například dokládá básněmi zařazenými do oddílu "Čnělky smrti".Třetí básnická sbírka olomouckého vysokoškolského pedagoga, textaře a kytaristy je jakýmsi autorovým lyrickým diářem, s nímž putuje po moravské krajině.