Úvod: Diagnóza vadného držení těla je funkční posturální vadou, která může následně vyústit ve strukturální postižení. Rehabilitace hraje primární roli ve vyšetření a následné terapii u pacientů s touto diagnózou. Cíl: Cílem diplomové práce bylo zhodnocení adekvátnosti využití vybraných vyšetřovacích a testovacích metod používaných v praxi u dětí s diagnózou vadného držení těla s následným navržením vhodné testovací baterie. Metodika: Studie se zúčastnilo celkem 18 probandů ve věku 10-15 let, kteří byli rozděleni na experimentální a kontrolní skupinu. Experimentální skupinu tvořilo 9 probandů, u nichž bylo od kvalifikovaného lékaře či fyzioterapeuta diagnostikováno vadné držení těla. Kontrolní skupinu tvořilo 9 probandů, kterým nebylo nikdy diagnostikováno vadné držení těla a nepodstoupili žádnou rehabilitační léčbu. Měření obsahovalo hodnocení držení těla dle Jaroše a Lomíčka, vyšetření zkrácených svalů dle Jandy, dynamická vyšetření pohyblivosti páteře a tři funkční modifikované cílené testy (dřep do 90° flexe v kolenních kloubech, modifikovaný Mathiasův test a stoj na jedné dolní končetině), které byly prováděny na silových plošinách a hodnoceny aspekčně i přístrojově (posturální stabilita a symetrie rozložení tělesné hmotnosti). Výsledky jednotlivých částí vyšetření byly porovnány mezi experimentální a kontrolní skupinou pomocí programu Statistica. Hladina významnosti všech testů byla stanovena na p 0,05. Výsledky: Ke statisticky významnému rozdílu mezi experimentální a kontrolní skupinou došlo při hodnocení držení těla dle Jaroše a Lomíčka a při funkčním modifikovaném Mathiasově testu. Nebyly prokázány signifikantní rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou při vyšetření zkrácených svalů dle Jandy, dynamických vyšetření pohyblivosti páteře ani při přístrojovém měření hodnotící posturální stabilitu a symetrii rozložení tělesné hmotnosti. Závěr: Metoda Jaroše a Lomíčka je vhodná k diagnostice a vyšetření vadného držení těla v klinické praxi, a to nejen pro fyzioterapeuty. Pro fyzioterapeuta je vhodné v rámci vyšetření vadného držení těla využít funkční testy jako je například Mathiasův test nebo jeho modifikace. Naopak vyšetření zkrácených svalů dle Jandy, dynamická vyšetření pohyblivosti páteře a přístrojová měření by mohla být spíše vhodným doplňkovým vyšetřením.Introduction: The diagnosis of faulty posture is a functional postural defekt, that can consequently result in a structural impairment. Rehabilitation plays a primary role in the examination and subsequent therapy in patients with this diagnosis. Aim:. The aim of this diploma thesis was to assess the adequacy of the use of selected investigative measures and test methods used in practice on children diagnosed with faulty posture, subsequently followed by the design of a suitable set of tests. Methods: There were 18 probands involved in the research average age 10-15 years, which were dividend into the experimental and control groups. The experimental group consisted of 9 probands, who were diagnosed with faulty posture by a qualified doctor or physiotherapist. The control group consisted of 9 probands, who were never diagnosed with faulty posture and have not yet undergone any rehabilitation treatment. The measurements included evaluation of posture according to Jaroš and Lomíček, examination of shortened muscles according to Janda, dynamic examinations of spinal mobility and three functional modified targeted tests (squats up to 90 ° flexion in the knee joints, modified Mathias test and standing on one lower limb), which were performed on force platforms and evaluated by aspection and instrumentally (postural stability and symmetry of body weight distribution). The results of each parts of the examination were compared between the experimental and control groups using the Statistica program. The level of statistical significance of all tests was set at p 0.05. Results: There was a statistically significant difference between the experimental and control groups in the evaluation of posture according to Jaroš and Lomíček and in the functional modified Mathias test. There were no significant differences between the experimental and control groups in the examination of shortened muscles according to Janda, dynamic examinations of spinal mobility or in the instrumental measurements evaluating postural stability and symmetry of body weight distribution. Conclusion: The method of Jaroš and Lomíček is suitable for the diagnosis and examination of faulty posture in clinical practice, and not just for the physiotherapists. For a physiotherapist, it is desirable to use functional tests such as the Mathias test or its modifications as part of the examination of faulty posture. On the contrary, examinations of shortened muscles according to Janda, dynamic examinations of spinal mobility and instrumental measurements could more likely be a suitable additional examination.