V této práci se zaměřujeme na to, co lidé se zkušeností s poruchou příjmu potravy vnímali ve své léčbě jako podpůrné a ztěžující. Dále na příčiny relapsů a potřeby v léčbě. V teoretické části představujeme současnou problematiku PPP, možnosti odborné i neodborné intervence a dosavadní výzkumy. Výzkumný soubor se skládal z pěti respondentů - žen. Data byla získána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, k jejichž vyhodnocení byla užita kvalitativní metoda IPA. Zjistili jsme, že v rámci odborné a neodborné péče nejčastěji podpůrně působili poskytovatelé psychologické péče, zdravotní sestry, přátelé, spolužáci, ostatní pacienti, nedirektivní přístup a podpůrné terapie. Jako ztěžující byli vnímáni poskytovatelé zdravotní péče, rodina, direktivní přístup, zátěžové situace a období. Z vlastních aktivit respondentkám pomáhaly seberozvojové aktivity a psaní deníků. Jako ztěžující byl vnímán stud za nemoc, zisk z onemocnění, srovnávání se a nemoc jako copingová strategie. K dobrovolné léčbě vedly respondentky životní události a nemoc si uvědomily díky sebereflexi nemoci. Účastnice v léčbě potřebovaly blízkou osobu, informace a nedirektivní přístup.In this thesis we aim on what people with eating disorders percieve as supporting and difficult in their treatment. Also on cause of the relapses and treatment needs. In theoretical part we introduce current problematics of ED options of professional and unprofessional intervention and existing research. Research sample consists of five participants - women. Data was obtained using semi-structured interviews. IPA qualitative method was used to evaluate it. We found out that within professional and unprofessional care were the most supporting providers of psychological care, nurses, friends, schoolmates, other patients, nondirective approach and supporting terapies. As difficult were percieved the providers of healthcare, family, directive approach, difficult situations and times. Also the own activities like self-growth acitivity or writing diary helped respondents. Shame and profit from the illness, comparing to others and illness as a coping strategy was percieved as difficult. Respondents were lead to the voluntary treatment because of life situations and they realized their illness thanks to self-reflection. In treatment they needed close person, information and nondirective approach.