Cílem této práce je pokus o ucelenou analýzu filosofických koncepcí lidské konečnosti, jak je v návaznosti na Edmunda Husserla a především Martina Heideggera vypracovali další dva významní představitelé fenomenologického směru, Eugen Fink a Jan Patočka. Přes veškeré rozdíly v jejich přístupech je možné konstatovat jednoznačnou shodu v tom, že smrt a vědomí vlastní konečnosti jsou ústředním motivem, ba dokonce hybatelem celé filosofie. Fink se snaží ukázat, že filosofie je pohyb lidského porozumění bytí, přičemž tušit bytí může pouze taková bytost, která ví, že může nebýt. V tomto ohledu byl největší Finkovou inspirací bezpochyby Heidegger, jehož koncepce smrti je však podle Finka značně individualistická, přestože do jisté míry intersubjektivitu tematizuje. Fink staví svou koncepci na skutečnosti, že člověk není izolovanou existencí, ale primárně je vždy vztahem. A to ve všech aspektech života, které shrnuje do pěti kategorií, které nazývá koexistenciály: práce, boj, láska, hra a smrt. Ani smrt tedy není ryze individuální záležitostí, také v ní se vyjevují vztahy k druhým a ke světu. Ani ve smrti se totiž člověk nedokáže vyvázat ze sítě vztahů, která vznikají už jeho zrozením, nebo spíše ještě před ním. Společnost, do níž se začleňuje, rodinné a další společenské vztahy, to vše jsou aspekty, které nepomíjejí ani po naší smrti. Pro Finka je tak smrt svým způsobem sociálním fenoménem a nezabývá se pouze smrtí vlastní, ale i smrtí druhého, která má podle něho stejný ontologický status. Práce sleduje také Finkův filosofický vývoj od počátků, kdy se ještě přísně drží fenomenologické metody svého učitele Edmunda Husserla, až k jeho kosmologii, která tuto metodu opouští a vydává se cestou spekulativního myšlení. V práci jsou zmíněny všechny důležité momenty Finkovy filosofie - od jeho pojetí světa, přes jeho kosmologickou diferenci až po dva způsoby jevení se jsoucího. Postupně se ukazuje, že je to právě naše konečnost, která stojí v základu všech jeho koncepcí. Podobně je tomu i v případě dalšího fenomenologa, který ve svém filosofickém vývoji navazuje na fenomenologickou metodu Edmunda Husserla a zároveň existenciální analýzu Martina Heideggera. Jan Patočka byl mimo jiné blízkým přítelem Eugena Finka, s kterým ho ale pojí i mnoho společných témat. Jedním z nich je právě smrt, která je podmínkou pro vstup do třetího pohybu existence. Je třeba si ji plně uvědomit a integrovat ji do své existence, abychom mohli být autenticky. Práce se zaměřuje právě na třetí pohyb, pro který Patočka používá různé názvy, ale klíčový je v tomto ohledu název "sebezískávání sebevydáním", protože jsme zde nuceni jednat s druhými lidmi. Disertační práce se pokouší poukázat na souvislost mezi pojmy jednání, smrtí a sférou POLIS, která se právě ve třetím pohybu rozevírá. Práce poukazuje na se význam Patočkovy filosofie v tom smyslu, že rozvinul některé motivy filosofie Aristotela a Hannah Arendtové a spojil je s fenomenologickou metodou Edmunda Husserla a existenciální analýzou Martina Heideggera v originální koncept, ve kterém se smrt stává fenoménem politickým. Jeho pojetí je tak jakýmsi třetím stupněm chápání lidské konečnosti - po individuálním chápání smrti Martina Heideggera, sociálním fenoménu smrti Eugena Finka, který byl pro Patočku v mnoha ohledech inspirativní, což se snažíme v práci také dokázat. Práce reflektuje taky další pojmy související se smrtí - úvahy o nesmrtelnosti, tělesnost, oběť či otázky náboženství a mýtů.The aim of this thesis is an attempt to provide a comprehensive analysis of philosophical concepts of human finality, as developed in connection with Edmund Husserl and especially Martin Heidegger by two other important representatives of the phenomenological direction, Eugen Fink and Jan Patočka. Despite all the differences in their approaches, it is possible to claim that they reach a clear consensus that death and the consciousness of man's own finality are the central motive, even the moving force, of the whole philosophy. Fink is trying to show that philosophy is a movement of human understanding of being, and only a being who knows that there is a possibility of not being can sense being.. In this regard, Fink's greatest inspiration was undoubtedly Heidegger, whose conception of death, however, is, according to Fink, rather individualistic, although to a certain extent he thematizes intersubjectivity. Fink bases his concept on the fact that man is not an isolated existence, but primarily he is always a relationship. And this relationship is in all aspects of life, which he summarizes into five categories, which he calls coexistentials: work, struggle, love, play and death. Thus, even death is not a purely individual matter, it also reveals relationships with others and the world. Even in death, man cannot break free from the network of relationships that arise from his birth, or rather before him. The society in which he integrates, family and other social relationships, these are all aspects that do not disappear even after our death. For Fink, death is a sort of social phenomenon and deals not only with his own death, but also with the death of another man, which according to him has the same ontological status. The thesis also focuses on Fink's philosophical development from the beginnings, when he still strictly adheres to the phenomenological methods of his teacher Edmund Husserl, to his cosmology, which leaves this method and sets out on the way of speculative thinking. The thesis mentions all the important moments of Fink's philosophy - from his conception of the world, through his cosmological difference to two ways of appearing. In this context, it gradually appears that it is our finality that is at the center of all his concepts. We find a similar connection in the case of another phenomenologist, who follows the phenomenological method of Edmund Husserl and at the same time the existential analysis of Martin Heidegger in his philosophical development. Among other things, Jan Patočka was a close friend of Eugen Fink, with whom he also has many common themes. One of them is death, which is a condition for entering the third movement of existence. We need to be fully aware of it and integrate it into our existence to we can be authentic. The thesis focuses on the third movement, for which Patočka uses different names, but the key in this regard is the name "self-acquisition by self-release", because we are forced to deal with other people. The dissertation tries to point out the connection between the concepts of action, death and the sphere of POLIS, which opens in the third movement. The thesis points out the importance of Patočka's philosophy in the sense that he developed some motives of the philosophy of Aristotle and Hannah Arendt and combined them with the phenomenological method of Edmund Husserl and the existential analysis of Martin Heidegger into an original concept in which death becomes a political phenomenon. His conception is thus a third stage of understanding human finality - after the individual understanding of the death by Martin Heidegger, the social phenomenon of the death by Eugen Fink, which was inspiring for Patočka in many ways, which we also try to prove in our thesis. The thesis also reflects other concepts related to death - reflections on immortality, corporeality, sacrifice or issues of religion and myth.