V této práci se zabývám využitím a funkcemi lidského těla ve spojení s duchovním rozvojem v japonské kultuře. Zkoumám, jak se tato myšlenka, která byla v Japonsku rozšířena skrze různé formy náboženství, promítla do japonského kulturního života. Zaměřuji se tak na vybranou náboženskou, ale také nenáboženskou praxi z historického hlediska, konkrétně potom na praktiky, které vedly k určitému duchovnímu obohacení skrze fyzickou aktivitu. Mezi takové řadím školy ezoterického buddhismu (konkrétně Šingon), Šugendó a zenový buddhismus. Zabývám se také vlivem této praxe na běžný život Japonců, převážně z pohledu některých vlastností a zvyků samurajů a bojových umění.In this work I deal with the use and functions of the human body in connection with spiritual development in Japanese culture. I examine how this idea, which was spread in Japan through various forms of religion, was reflected in Japanese cultural life. I focus on selected religious, but also non-religious practice from a historical point of view, specifically on practices that have led to a certain spiritual enrichment through physical activity. These include schools of esoteric Buddhism (specifically Shingon), Shugendo and Zen Buddhism. I also deal with the influence of this practice on the everyday life of the Japanese, mainly in terms of some characteristics and habits of samurai and martial arts.