Předkládaná práce se zabývá výukou dějepisu a občanské nauky v Československu mezi lety 1918-1938. Konkrétně se zaměřuje na to, jakým způsobem měly být v hodinách dějepisu a občanské nauky ovlivňovány názory žáků a studentů. Výzkum byl zaměřen na komparaci výuky na českých a německých školách v Československu a v centru pozornosti proto stálo především budování sebepojetí a vzájemného vnímání Čechů a Němců, a případná polarita názorů v rámci výuky v českém a německém jazyce. Použité prameny byly zákony, výnosy a další dokumenty vydané Ministerstvem školství a národní osvěty, a dále učebnice dějepisu a občanské nauky vydané za první republiky, které měly oficiální schválení ministerstva pro použití ve výuce. Z hlediska výzkumné otázky je možno tuto práci zařadit do dvou širších výzkumných proudů: Prvním z nich jsou v současnosti značně rozšířené výzkumy kolektivní paměti a druhým také značně rozšířený výzkum učebnic. Na základě analýzy zvolených pramenů bylo prokázáno, že výuka na školách se odlišovala s ohledem na vyučovací jazyk. Čeští žáci si z výuky odnášeli informace o tom, že prvním českým státem byla Velká Morava, a že v roce 1918 došlo pouze k obnovení české státnosti. Zároveň v nich bylo silně podporováno vědomí o národním mučednictví po roce 1526 a o útisku ze strany Němců. Oproti tomu němečtí žáci nebyli informováni o tom, že by Velká Morava byla prvním českým státem, a naopak byly v německých textech více propojeny české a německé dějiny. Shodně se německým žákům dostalo popisu doby Habsburské vlády jako období útlaku, ale v podání německých učebnic trpěli Češi a Němci spolu vinou Habsburků. V německých učebnicích byla tedy oproti českým textům velmi výrazná absence označování národního nepřítele. Shodně byli čeští i němečtí žáci vedeni k lásce k národu a vlasti a k nutnosti je bránit a pracovat. Autoři se v těchto případech vyhýbali konkrétnímu označení a používali nejčastěji termíny "národ" a "vlast" a obdobně "das Volk" a "die Heimat." Práce tedy dokázala, že za první republiky byla i školní výuka dějepisu a občanské nauky místem potýkání mezi Čechy a Němci žijícími v tomto státě, a že v žácích byly budovány názory a poznatky, které v konečném důsledku nemohly vést k tolerantnímu a bezproblémovému soužití.The presented thesis is concerned with teaching history and civics in Czechoslovakia in 1918-1938. In particular, the thesis deals with the ways in which pupils' and students' opinions might have been influenced in lessons of history and civics. The research aimed to compare teaching at Czech and German schools in Czechoslovakia. Therefore, the formation of self-identity and mutual perception of Czechs and Germans and a potential polarity of opinions in teaching in the Czech and German language were in the centre of attention of this research. The research is based on sources consisting of laws, decrees, and other documents enacted by the Ministry of Education and National Enlightenment, and furthermore, history and civics textbooks with the official approval of use in teaching issued by the ministry and published during the First Republic. Based on the research question, the thesis can be classified into two broader research categories; the first one being a currently widespread research on collective memory and the second being also quite a widespread research of textbooks. Based on the analysis of the selected sources, it was proven that teaching at schools differed according to the language used during teaching. The Czech learners were taught that the first Czech state was Great Moravia and that the events of 1918 were only a restoration of the Czech statehood. At the same time, the learners' consciousness of German oppression and national martyrdom after 1526 was highly supported. On the contrary, the German learners were not informed that Great Moravia would be the first Czech state, and conversely, the Czech and German history was more intertwined in German texts. The period of Habsburg reign was presented both in the Czech and German schools as a period of the national oppression, however, according to the German textbooks, Germans suffered together with Czechs under the Habsburg dominance. Therefore, in contrast with the Czech texts, in the German textbooks, there was a significant absence of designation of a national enemy. Correspondingly, both the Czech and German learners were led to love the nation and the homeland, to be aware of the need to protect them, and to work. In these cases, the authors avoided concrete terminology and most often used the terms like 'nation' and 'homeland', and accordingly, 'das Volk' and 'die Heimat'. The thesis, therefore, proved that during the First Republic the school education of history and civics was a place where Czechs and Germens living in the same state contended with each other and that the learners were led to develop attitudes and knowledge which consequently could not bring tolerant and unproblematic coexistence.