Tato bakalářská práce se zabývá rozdílnými strategiemi, které volí překladatelé při překladu populární a umělecké literatury. V teoretické části jsou nejprve definovány pojmy umělecká a populární literatura a jsou uvedena jejich specifika a rozdíly. Práce se zabývá také rozdíly v jejich překladu a studiemi, které byly na toto téma napsány. V praktické části jsou představeny výsledky analýzy, která byla provedena ve snaze replikovat studii Mariji Zlatnar Moeové (2018) s názvem "Stylistic shifts in translation of fiction into Slovene: Is literary fiction translated differently from popular fiction?". Zlatnar Moeová se zabývala stylistickými posuny v překladech umělecké a populární literatury z angličtiny do slovinštiny. Analýza stylistických posunů je v této práci provedena za použití úryvků ze čtyř děl přeložených českým překladatelem Jiřím Hanušem. Jednotlivé typy posunů jsou blíže představeny a ilustrovány specifickými příklady z analyzovaných textů. V závěru práce jsou výsledky analýzy srovnány se studií Zlatnar Moeové a jsou představeny nejčastější překladatelské strategie Jiřího Hanuše.This bachelor thesis deals with the different strategies used in translation of literary and popular fiction. In the theoretical part, the author defines the terms literary and popular fiction and points out their characteristics and differences. The theoretical part also introduces the differences in their translation and lists the studies conducted on this topic. The practical part presents the results of the analysis that was conducted in an attempt to replicate the study of Marija Zlatnar Moe (2018) called 'Stylistic shifts in translation of fiction into Slovene: Is literary fiction translated differently from popular fiction?'. The analysis of stylistic shifts is carried out on excerpts from four books translated by the Czech translator Jiří Hanuš. All types of stylistic shifts are further discussed and illustrated with specific examples from the analysed texts. In the conclusion of the thesis, the results of the analysis are compared to Zlatnar Moe's study and the author introduces Hanuš's most frequent translation strategies.