Předkládaná disertace se soustřeďuje na hlavní oltáře vybudované v rozmezí let 1555 a 1773 v jezuitských chrámech na Moravě, a to v Olomouci, Brně, Jihlavě, Znojmě, Uherském Hradišti a v Telči. Ústřední téma práce tak tvoří, v těsné spojitosti s hieratickou strukturou katolického chrámu, presbytář jako místo pro oltářní menzu se svatostánkem. Problematiku uspořádání tohoto nejdůležitějšího bodu katolického kostela autorka textu sleduje v prostředí jezuitského řádu a objasňuje, jakým způsobem k němu přistupoval v kontextu proměny chápání sakrálního prostoru a "obrazu", svátosti eucharistie, vývoje oltářního retáblu, dobové liturgie a zbožnosti. Rozborem hlavních oltářů zároveň představuje, jak jezuité chápali a formovali jejich uměleckou a také ideovou koncepci nejen vzhledem k jejich funkci, ale i v rámci řádové spirituality, umělecké produkce Říma, svého hlavního sídla, a středoevropských sociokulturních vztahů.The doctoral thesis focuses on main altars of college churches developed by the Jesuit Order between 1555 and 1773 in Moravia namely in Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava, Uherské Hradiště and Telč. Thus the main topic of the thesis represents, in association with the hierarchy of Christian church, the presbytery where altar unified with the sanctuary is situated. The spatial arrangement of the main altar area, which is the most important point of the church, the author follows within the Jesuit Order. She clarifies how Jesuits comprehended it in reference to the change of opinion on the sacral space and 'image', Eucharist, altar retable, period liturgy and piety. At the same time, the evaluation of main altars in Moravia shows, how Jesuits understood and formed the artistic concept of altar not only in relation to its function, but also within the Jesuit spirituality, artistic projects and Central European sociocultural connections.