Úvod: Intervenční rehabilitace představuje jednu z možností způsobů léčby syndromu ztuhlého ramene. Otázkou však je, jak velký efekt a přínos tento způsob léčby má. Cíl: Cílem diplomové práce je zjistit efektivitu intervenční rehabilitace u pacientů se ztuhlým ramenem. Proces intervenční rehabilitace zde spočívá v provedení hydrodilatace postiženého ramenního kloubu a následně řízené rehabilitaci. Metodika: Na vyhodnocení efektivity intervenční rehabilitace u pacientů se ztuhlým ramenem byla použita metoda měření rozsahu pohybu ramenního kloubu pomocí goniometrie, dotazníkové šetření bolestivosti pomocí VAS škály a hodnocení omezení denních aktivit pomocí dotazníkového testu QuickDASH. Výzkumný soubor tvořilo 7 pacientů, u kterých byl diagnostikován syndrom ztuhlého ramene. Zařazovacím kritériem výzkumu u pacientů byla bolestivost a omezená pohyblivost ramenního kloubu. Pacienti podstoupili proces intervenční rehabilitace, který spočíval v hydrodilataci kloubu a následně řízené rehabilitaci. Samotné vyšetření u každého pacienta proběhlo celkem 4x. Nejprve před hydrodilatací, následně ihned po hydrodilataci, 1 týden po hydrodilataci a 1 měsíc po hydrodilataci. Výsledky: Statistickou analýzou bylo v rámci vyšetření rozsahu pohybu ramenního kloubu u všech zkoumaných pohybů prokázáno signifikantní zvýšení rozsahu pohybu mezi měřeními před hydrodilatací a měsíc po hydrodilataci, a to jak u aktivního, tak i u pasivního pohybu. I přes pokles všech průměrných hodnot VAS škály během sledovaného období, výsledky prokázaly signifikantní rozdíl hodnot pouze mezi měřeními před HD a měsíc po HD u VAS škály bolestivosti při pohybu. Statistická analýza výsledků při hodnocení QuickDASH dotazníku potvrdila signifikantní pokles QuickDASH skóre oproti prvotnímu měření ve všech případech, kromě rozdílu hodnot QuickDASH skóre mezi měřeními týden po HD a měsíc po HD. Závěr: Výsledky výzkumu naznačují, že hydrodilatace postiženého ramenního kloubu, po které následuje rehabilitační léčba, zvyšuje rozsah omezeného pohybu, snižuje bolestivost a zlepšuje funkční stav kloubu. V příštích studiích na toto téma je však žádoucí provádět výzkum s větším vzorkem pacientů, včetně zařazení kontrolní skupiny.Introduction: Interventional rehabilitation is one of the possible treatments for stiff shoulder syndrome. However, the question is how much effect and benefit this treatment has. Objective: The aim of the diploma thesis is to determine the effectiveness of intervention rehabilitation in patients with stiff shoulder. The process of intervention rehabilitation here consists in the hydrodilation of the affected shoulder joint and the subsequent controlled rehabilitation. Methodology: To evaluate the effectiveness of intervention rehabilitation in patients with stiff shoulder, the method of measuring the range of motion of the shoulder joint using goniometry, questionnaire survey of pain using the VAS scale and evaluation of daily activity limitations using the QuickDASH questionnaire test were used. The research group consisted of 7 patients diagnosed with stiff shoulder syndrome. The inclusion criteria for the research in patients were pain and limited mobility of the shoulder joint. Patients underwent an interventional rehabilitation process, which consisted of joint hydrodilation and subsequent controlled rehabilitation. The examination itself was performed 4 times in each patient. First before hydrodilation, then immediately after hydrodilation, 1 week after hydrodilation and 1 month after hydrodilation. Results: Statistical analysis showed a significant increase in the range of motion between the measurements before hydrodilation and one month after hydrodilation, both in active and passive movement, in the examination of the range of movement of the shoulder joint in all examined movements. Despite the decrease in all mean values of the VAS scale during the observed period, the results showed a significant difference of values only between measurements before HD and one month after HD on the VAS scale of pain on movement. Statistical analysis of the results in the evaluation of the QuickDASH questionnaire confirmed a significant decrease in the QuickDASH score compared to the initial measurement in all cases, except for the difference in the QuickDASH score values between the measurements week after HD and month after HD. Conclusion: The results of the research suggest that hydrodilation of the affected shoulder joint, followed by rehabilitation treatment, increases the range of restricted movement, reduces pain and improves the functional condition of the joint. However, in future studies on this topic, it is desirable to conduct research with a larger sample of patients, including the inclusion of a control group.