Oscar Wilde napsal během svého života dvě sbírky pohádek. Jsou to Šťastný princ a jiné pohádky a Dům granátových jablek. Tyto příběhy však vyvolávají mnoho nejasností a jejich účel není snadné uhodnout, zváště pokud jde o jejich morální stránku. Kritici se stále nemohou shodnout na tom, zda by měly být tyto pohádky interpretovány jako příběhy, které obsahují morální ponaučení, či nikoli. Cílem této bakalářské práce je ukázat, že tomu tak není. Znamenalo by to totiž, že jejich autor byl sám zastáncem morálky, což nebyla pravda. Wilde byl vůdcem estetického směru, který odmítá viktoriánské chápání morálních lekcí. Tato práce poukazuje na známky estetismu v pohádkách, což dokazuje, že nevyučují etice. Tvrdí také, že poselství, které se Wilde pokusil sdělit, lze nazvat estetickou morálkou, která má odlišné chápání dobra a zla.Oscar Wilde wrote two volumes of fairy tales during his life. They are called The Happy Prince And Other Tales and A House of Pomegranates. The tales, however, raise much ambiguity and heir purpose is hard to divine, especially when it comes to the aspect of morality. Critics still argue whether to interpret the stories as teaching moral lessons or not. The aim of this thesis is to show that the fairy tales do not have any such objective, as it would mean that their author was a proponent of morality which was not the case. Wilde was a leader of Aestheticism which rejects the Victorian understanding of morals. The thesis points out the traces of aestheticism in the tales which proves that they cannot be teaching ethics. It also argues that the message that Wilde tried to convey could be called Aesthetic morality which has a reversed understanding of good and evil.