Diplomová práce se zabývá analýzou autorského stylu Bohumila Hrabala a následnou analýzou překladatelského stylu překladatelů Hrabalových děl (v našem případě Michael Henry Heim, Edith Pargeterová, Paul Wilson a James Naughton). K těmto účelům posloužilo podrobné zpracování počtů přirovnání ve výchozích a cílových textech. Na základě výsledných dat bylo možné blíže nahlédnout do stylů jednotlivých překladatelů. Práce se opírá se názory Jiřího Levého na stylistické prostředky využívané v překladu a práci překladatele. Celá práce je rozdělena do několika oddílů. Zabývá se analýzou Hrabalových děl z literárního hlediska, dále Hrabalovou popularitou v zahraničí s tím spojenými překlady, názory Jiřího Levého na stylistiky prostředky v překladu a praktickou část. Praktická část vychází ze zpracovaných dat přirovnání. První část analyzuje výchozí data a Hrabalův přístup k přirovnáním a druhá část analyzuje cílová data a přístup překladatelů, tj. počet a způsob převodu jednotlivých přirovnání.The thesis is focused on the analysis of Bohumil Hrabal's style present in his works and the following analysis of translator's style (translators involved in translation of Hrabals works are Michael Henry Heim, Edith Pargeter, Paul Wilson and James Naughton) by using similes as a medium. The thesis is based on Jiří Levý's theory on stylistic devices in translation. The thesis is divided into theoretical and practical parts. The theoretical part involves literary analysis of Hrabal's key works, placement of Hrabal's works in the world literature and Jiří Levý's opinions and theory on stylistic devices commonly used in translation. The practical part focuses on produced data on similes present in source and target texts. First half of the practical part analyses source text data and Hrabal's use of similes in his works. The second part analyses target texts data and translation strategies involved during translation of specified similes.