Tato diplomová práce se zabývá pojetím exteritoriality jako institutu mezinárodního práva veřejného, který zahrnuje diplomatické výsady a imunity. První kapitola se zabývá samotným pojmem exteritoriality, založeném na Grotiově teorii exteritoriality až po Vídeňskou úmluvu, a také zmiňuje možné užití v moderním právu. Ve druhé kapitole jsou uvedeny exteritoriální osoby, což jsou primárně diplomatičtí zástupci, ale také hlavy státu a vojenské síly. V třetí kapitole jsou poté zmíněny jejich specifické výsady a imunity, včetně nedotknutelnosti. Poslední kapitola zahrnuje dva zvláštní případy z meziválečné praxe československého Ministerstva zahraničních věcí.This master's thesis deals with the concept of exterritoriality as the institute of public international law which contains diplomatic privilegies and immunities. The first chapter is about concept itself based on the Grotius theory of exterritoriality ending with Vienna Convention with some mentions on usage of this term in modern law. The second chapter is dedicated to subjects of exterritorial law, primarily diplomatic envoys but also heads of states, armed forces and warships. Their particular privileges and immunities including inviolability are described in the third chapter. The last chapter contains two specific cases from the interwar era which were dealt with by Ministry of Foreign Affairs of the Czechoslovakia.