Cíle: Cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda má terapie s využitím virtuální nebo rozšířené reality významný pozitivní vliv na chůzi. Metodika: Soubor testovaných probandů činil 15 lidí ve skupině, kde byl zkoumán efekt virtuální reality v terapii chůze a 15 lidí ve skupině, kde byl zkoumán v terapii chůze efekt rozšířené reality. Dále bylo otestováno 13 lidí v kontrolní skupině. Bylo nutné, aby doba od ataky iktu probandů nebyla při měření vyšší než 40 dní. U všech tří souborů byla prováděna terapie na přístroji Zebris FDM-T Treadmill, který následně poskytl chůzové data. K hodnocení chůze kromě přístroje Zebris byly také využity dva klinické testy: Timed Up and Go (TUG), 10 Meter Walk test (10M-walk). Měření probíhalo vždy před každou terapii a ihned po terapii. Výsledky: Na hladině významnosti 0,05 bylo u terapie virtuální reality prokázáno snížení hodnot TUG (p=0,001), zvýšení hodnot rychlosti (p=0,006) a zvýšení délky kroku neparetické dolní končetiny (p=0,010). Dále bylo u terapie rozšířené reality prokázáno snížení hodnot TUG (p=0,017), snížení hodnot 10M-walk (p=0,008), zvýšení hodnot rychlosti (p=0,027) a snížení hodnot asymetrie (p=0,006). Obě tyto terapie měly značně vyšší efekt na TUG než pouhá terapie na chodícím páse, ale ani u jedné se nepodařilo prokázat statistickou významnost oproti kontrolní skupině. Oproti kontrolní skupině měla terapie s rozšířenou realitou signifikantně lepší výsledek na asymetrii chůze (p=0,042). Závěr: Rozšířená a virtuální realita měla prokazatelně významný výsledek na některé parametry chůze (společné TUG a rychlost chůze), ale nepodařilo se prokázat efekt ve všech parametrech, které jsme si stanovili za cíl ovlivnit. Při porovnání výsledků s kontrolní skupinou byl zaznamenán signifikantní rozdíl pouze u asymetrie v terapii chůze s rozšířenou realitou. Asymetrii tak pozitivně ovlivnila přidaná nadstavba rozšířené reality k terapii na chodícím páse.Aims: The aim of the thesis was to assess the influence of virtual or augmented reality on gait. Methods: 15 evaluated subjects were in the group, where the effect of the virtual reality therapy was tested and 15 evaluated subjects in the group, where the augmented reality therapy were used. The control group consisted of 13 subjects. The time from onset of the stroke wasn't longer than 40 days in all evaluated probands. The therapy was performed using the Zebris FDM-T Treadmill, which provided gait analysis data in all the three groups. Besides, two clinical tests were used - Timed Up and Go (TUG) and 10 Meter Walk Test (10 MW). The measurement was set up immediately before and after each session. Results: The virtual reality decreased the TUG values (p=0,001), increased the speed values (p=0,006) and increased the step length of the non-affected lower limb (p=0,010). The augmented reality decreased the TUG values (p=0,017), decreased the 10 MW values (p=0,008), increased the speed values (p=0,027) and decreased the asymetry values (p=0,006). Both types of therapies had higher effect on TUG than simple treadmill training, but not even one of them significantly influenced it in comparison with the control group. The augmented reality significantly improved the gait symetry (p=0,042). Conclusion: The augmented and virtual reality significantly influenced some gait parameters (the TUG and the speed), but we didn't succeed in proving of the effect on all the parameters that we set our purpose. Only gait symetry was significantly improved in the augmented reality therapy in comparison with the control group. Gait symetry was positively influenced by added the augmented reality into common treadmill training.