Cílem práce bylo zhodnotit význam nejmodernějších parametrů 3D echokardiografie při optimalizaci srdeční resynchroniační léčby. Primárním cílem bylo porovnat nastavení mezikomorového zpoždění pomocí systolic dyssynchrony indexu oproti nastavení dle šíře QRS komplexu u nemocných s nově implantovaným biventrikulárním kardiostimulátorem při střednědobém sledování. Sekundárními cíli bylo zhodnotit inter- a intra-individuální variabilitu hodnocení levé komory pomocí 3D echokardiografie, porovnat rozdíly v klinických a echokardiografických parametrech před a po implantaci srdeční resynchronizační léčby a stanovit počet echokardiografických responderů a nonresponderů v obou skupinách. Dále pak porovnat hodnocení velikosti a ejekční frakce levé komory pomocí magnetické rezonance srdce a 3D echokardiografie a zhodnotit použitelnost optimalizace mezikomorového zpoždění pomocí 3DE v běžné klinické praxi.The aim of this study was to asses the effectivity of the most advanced parameters of 3D echocardiography in the optimization of cardiac resynchronization therapy. The primary endpoint was to compare the setting of interventricular delay by 3D echocardiography using systolic dyssynchrony index versus QRS width measurement in new cardiac resynchronization therapy recipients at the mid-term follow-up. Secondary endpoints were to asses the inter- and intra-individual variability in the assessment of the left ventricle by 3D echocardiography, to compare differences in clinical and echocardiographic parameters before and after implantation of cardiac resynchronization therapy and determine the number of echocardiographic responders and nonresponsers in both groups. Furthermore, to compare the measurements of left ventricle dimensions and ejection fraction using MRI and 3D echocardiography and evaluate the utility of interventricular optimization by the 3D echocardiography in routine clinical practice.