Autor zasazuje příčiny a důsledky vydání dekretu králem Václavem IV. do širokých souvislostí historie pražské univerzity, zároveň dekret vřazuje do kontextu českého a evropského vývoje v neklidném období počátků reformního hnutí. Své úvahy nad dějinami vztahů mezi univerzitními národy (českým, bavorským, saským a polským) začíná již v 80. letech 14. století, kdy došlo na pražské univerzitě ke sporu o obsazení míst v mistrovských kolejích. V této době začala platit "concordia nacionum", tedy apel na dodržování paritního zastoupení jednotlivých národů. Dekret kutnohorský, který změnil hlasovací právo na pražské univerzitě ve prospěch Čechů, znamenal radikální odmítnutí zmíněné normy. Pražské vysoké učení se následně dostalo pod kontrolu reformního křídla a zároveň pod přímý vliv panovníka. Autor v nové perspektivě sleduje nejen nacionálně vyhraněný zápas o prosazení dekretu, ale všímá si i závažných důsledků, které jeho vydání pro další život univerzity mělo. Studie se zároveň obšírně zabývá způsobem, jakým Dekret kutnohorský vykládalo předchozí historiografické bádání.Dekret kutnohorský (1409) jako klíčový mezník v dějinách středověké pražské univerzity. Historická studie.