Proces humanizace se stává v novodobé historii českého vězeňství jedním z klíčových témat ovlivňujících úvahy nad stavem a budoucím směřování českého vězeňského systému. Zároveň je to téma doposud málo diskutované v rámci českých sociálních věd. Ve své práci proto obracím pozornost k procesu humanizace českého vězeňství a analyzuji způsoby, jakými je tento klíčový pojem definován na úrovni psaných pravidel a reálné praxe v českých věznicích. Na úrovni každodenní praxe se zaměřuji na analýzu způsobů, jakými k definování pojmu humanizace přistupují klíčový aktéři vězeňského světa, za které považuji skupiny odsouzených, dozorců, pedagogických a terapeutických pracovníků a zástupců vedení věznic. Vycházím z vlastního etnografického výzkumu, který jsem v roce 2014 realizoval v prostředí českých mužských věznic typu C. Analyzovaný datový soubor se skládá z rozhovorů s klíčovými aktéry českého vězeňského světa, z pozorování ve vnitřních prostorách věznic a z analýzy relevantních dokumentů vztahujících se k českému vězeňství. Na základě provedeného výzkumu se jeví proces humanizace jako ústřední pojem českého moderního vězeňství, přičemž se však jedná o téma vzbuzující kontroverze a rozličné reakce. Přístupy klíčových aktérů vězeňského světa k definování pojmu humanizace jsou velmi různorodé a v mnoha případech se liší od přístupu prezentovaného na úrovni psaných pravidel. Proces humanizace se tak ukázal jako téma, které posiluje sociální distanci mezi aktéry vězeňského světa a přispívá k (re)produkci předsudků a vzájemných stereotypů.The process of humanization is one of the key themes in modern history of Czech prison system, which affects considerations of current state and future development of Czech prison system. It is nonetheless still insufficiently discussed in the context of Czech social sciences. In my dissertation thesis, I focus my attention on the process of humanization of Czech prison system and on the analysis of different ways of defining this key term within the Czech prison system. I especially focus on the level of written rules and everyday practice in Czech prisons, which is represented by following groups of prison actors: prison inmates, prison guards, prison educators and psychologists and representatives of prison management. The thesis is based on an ethnographic research within male prisons type C in the Czech Republic. The data corpus includes qualitative interviews with selected actors in the prison world, material gathered through observations inside prisons and analysis of the relevant documents on the Czech penitentiary system. Through this research, I found that the key respondents feel that humanization holds a rather ambivalent position in the Czech prison system and that the process of humanization of Czech prison system is seen as a controversial topic. Ways of difining term humanization differ within and also between key groups of prison actors. These different ways on the level of actors differ also in comparison with the level of written rules. It is thus possible to describe the process of humanization as a topic, which strengthens social distance between prison world actors and which also contributes to (re)production of preconceptions and stereotypes.