Korunovační ceremonie, slavnostní vjezdy, efemérní architektury, lovy a hony, divadelní představení, balety, koňské balety, opery ad. začaly být v 17. století stále častějším námětem výtvarných umělců a v druhé polovině se Vídeň vedle Paříže stala nejvýznamnějším centrem dramatických umění v Evropě. V hlavním městě monarchie se setkávali umělci z různých míst Evropy. Mladý císař Leopold i aristokraté vídeňského dvora přitahovali na břehy Dunaje skladatele, hudebníky, tanečníky, architekty, malíře, grafiky, ale také ohňostrůjce či cvičitele koní. V kosmopolitním světě habsburského dvora vynikli italští umělci v rolích hudebních skladatelů, libretistů a scénografů. Italská kultura byla v aristokratických vrstvách střední Evropy přijímána se samozřejmostí pramenící z rodového propojení rakouských Habsburků s předními italskými rodinami. Jestliže po celé 17. století dominují v múzických umění u habsburského dvora italští umělci, pak v umění výtvarných jsou to od padesátých let jednoznačně umělci nizozemští (vlámští a holandští), pomalu od sedmdesátých let nahrazovaní umělci německými. Na festivity a všechny doprovodné aktivity lze nahlížet jako na pyramidu. Na jejím vrcholu jsou světovládné ideje a oslava rodu Habsburků, které na svých bedrech nese její hlavní exponent římský císař a císařovna se svou rodinou. Pod nimi stojí kromě zástupů dvořanů hierarchicky skladatelé, libretisti a choreografové (většinou Italové), dále scénografové, taneční mistři a kapelmeisteři (zejména Italové) až po hudebníky, tanečníky a umělce malující kulisy ve formě efemérní architektury (Italové, Nizozemci, Němci, Středoevropané). Celá struktura stojí na ramenou kreslířů, grafiků a nakladatelů (především Nizozemci a Němci), kteří jednotlivé figury a výjevy kreslí, ryjí, leptají, tisknou a šíří po celé Evropě. Složitý organizmus produkující klenoty hudební, taneční a výtvarné kultury baroka nejen jako kratochvíli, ale především jako jeden z prostředků komplikovaného příběhu dvorské politiky a reprezentace, boje o evropskou hegemonii a hledání řádu v ohrožené Evropě. Právě popis tohoto organismu, rostoucího ve střední Evropě od začátku 17. století, bude hlavním tématem žadatelovi práce.This dissertation paper will aim to contextually examine and describe the visual documentation of ceremonies and festivities at the court of Habsburgs in Central Europe during 17th century starting with Bohemian coronation of Matthias in 1611 and ending with theatre performance La Costanza d'Ulisse, staged in the gardens of Favorita villa on the occasion of the sixtieth birthday of Emperor Leopold I. (16401705). Although the paper is primarily an art-historical study, it combines interdisciplinary approaches in its textual and catalogue parts and attempts to link art history with general history, scenography, musicology and in relevant cases legal and political history. The author reveals the principles of distribution of the documentation, maps the development of modern scenography and relevant period trends in dramatic and visual arts. Last but not least, the author presents artists, workshops, publishers and printers who participated in the process of preparation and documentation of ceremonies and festivities. Festivities and accompanying activities of the Central European Habsburg's court could be imagined as a sort of a pyramid. Its top was represented by the celebration of the Habsburg family with its world-dominating ideas, carried on the shoulders of their main exponents the holy roman emperor and the empress with their family. Below them, besides the crowds of the courtiers, were the composers, librettists and choreographers, stage designers, dance masters and band-masters, including musicians, dancers, and artists painting the scenes in the form of ephemeral architecture. This entire structure stood on the backs of drawers, graphic artists and publishers, who would draw, engrave, etch, print, and distribute the evidence of the grandeur throughout Europe. A sophisticated organism producing gems of musical, dance, and fine art culture of baroque not just for a pastime, but mainly as one of the means of the complicated story of imperial politics and representation, struggle for the European hegemony, and search for order in the endangered Europe. It is precisely the description of this organism, which has grown in Central Europe since the beginning of the 17th century, what is the main subject of the dissertation thesis.