Úvod: Trénink ledních hokejistů zahrnuje dva odlišné typy přípravy z hlediska prostředí trénink na ledě a trénink mimo led. Dosud existuje velmi málo poznatků o účincích méně specifických tréninkových cvičení prováděných mimo led na specifické dovednosti a tělesnou výkonnost hráče, které jsou spojené s herním výkonem na ledě. Cíl: Protože běžecké sprinty jsou častým tréninkovým cvičením hokejistů mimo led, cílem práce bylo ověřit, do jaké míry závisí výkon v bruslařském sprintu na výkonu v běžeckém sprintu. Metody: Uvedený vztah byl ověřován pomocí testů běžeckého sprintu, bruslařského sprintu a hokejového Illinois agility testu. Míra závislosti běžeckého a bruslařského výkonu byla vyhodnocena pomocí jednoduché regresní analýzy ( = .05). Testovaným souborem byli hokejisté ve věku 19.3 ? .7, kteří pravidelně hrají Extraligu juniorů v České republice. Výsledky: Výkony v bruslařském sprintu na 10 a 30 m byly významně závislé na výkonech v běžeckém sprintu na 10 m, resp. 30 m (pro 10 m sprinty r = .483, SEE = .079 s, p = .021, pro 30 m sprinty r = .556, SEE = .179 s, p = .008). Naopak, výkon v Illinois agility testu se změnami směru bruslení nebyl významně závislý na výkonu v bruslařském sprintu v přímém směru (r = .374, SEE = .384 s, p = .063). Závěr: Práce naznačila mírnou až středně silnou funkční podobnost dvou lokomočních dovedností bruslařských a běžeckých sprintů u juniorských hokejistů. Nicméně zdá se, že dovednost bruslení se změnami směru je u juniorských hokejistů výrazněji spojena se specifickými senzomotorickými funkcemi ve srovnání s bruslením v přímém směru. V budoucích pracích by bylo vhodné ověřit účinky tréninku běžeckého sprintu na bruslařský sprint.Introduction: The ice-hockey training involves two different types of the training in terms of environment on-ice training and off-ice training. Actually, there are a few findings of the transfer of less specific training drills in off-ice training on the specific movement skills and physical performance of a player that are associated with the ice-hockey performance. Aim: Because running sprints are the frequent practice of off-ice training, the aim of the thesis was to verify the extent to which performance in the skating sprinting depends on performance in the running sprints. Methods: Above mentioned dependence was examined with use of the running sprint tests, the skating sprint tests and the ice-hockey Illinois agility test. An association of the running and skating sprint performance was evaluated by simple regression analysis ( = .05). The participants were junior ice-hockey players who regularly play the Czech Extraliga of the juniors. Results: Skating sprint performance at 10 and 30 m were significantly dependent on performance in the running sprints at 10 m, respectively 30 m (for 10 m sprints r = .483, SEE = .079 s, p = .0021, and for 30 m sprints r = .556, SEE = .179 s, p = .008). On the other hand, performance in the Illinois agility test that involved with skating with direction changes did not significantly depended on the linear skating sprint performance (r = .0374, SEE = .384 s, p = .063). Conclusion: The thesis indicates a moderate to medium functional similarity of two locomotive skills skating and running sprintings in junior ice-hockey players. However, it seems that the ice-skating skill with direction changes of junior ice-hockey players is more associated with the specific sensorimotor functions compared to linear skating. In future research it would be useful to examine the effects of practising of running sprints on the performance of skating sprints.