Divadlo se řadí mezi instituce, které vždy reagovaly na veškeré vnější dění mimořádně citlivě. Jeho existenci a vývoj determinovaly momentální politická a zejména hospodářská situace, sociální rozvrstvení obyvatel a posluchačů, vývoj médií i umělecký potenciál země v dané éře. Na příkladu dějin olomouckého meziválečného hudebního divadla lze složitou povahu dotyčného fenoménu dobře ilustrovat. Nadto nesou tyto projevy na regionální scéně zvláštní rysy autenticity, neboť v nuancích reflektují turbulentní éru lépe než významnější scény "centrální", které byly na konci dvacátých let zestátněny a podléhaly v tomto ohledu poněkud odlišným mechanismům. Text pojednává o dějinách olomouckého divadla v době mezi světovými válkami s důrazem na vývoj operního souboru, jenž byl vždy ukazatelem umělecké úrovně a celkové situace instituce.Theatre belongs among the institutions which reflect the public affairs particularly sensitively. The existence and development of any theatre ware always determined by the actual political and especially by the economic situation, social stratification as well as by the social media and artistic potential of the particular country in the given era. On the example of the history of Olomouc theatre one may observe the complex situation of this institution. Moreover the management of the regional theatre is in many aspects more authentic than the theatres in the capital, which were nationalized in the end of 1920's. This thesis explores the history of the Olomouc theatre between the two wars and focuses on the development of the opera ensemble which was the indicator of the quality and the overall situation in the institution.