Tato práce pojednává o misijní činnosti portugalských jezuitů na Dálném východě s důrazem na misii v Japonsku v letech 1549 až 1639. Cílem je ozřejmit přístup jezuitů k japonské kultuře a uvést metody, které vedly k největšímu rozvoji misie v Japonsku. Toto tzv. křesťanské století se odehrávalo na pozadí tří historicky důležitých období Sengoku, neboli období válčících knížectví, sjednocování Japonska a počátku tokugawského šógunátu. Rovněž jsou zde uvedeny postoje vládců země k portugalským misionářům a rozebrány události, které vedly k vyhnání jezuitů a obchodníků z Japonska a k celkovému uzavření země.This tesis treats with the evangelic mission of Portuguese Jesuits in the Far East with emphasis on the mission in Japan between the years 1549 and 1639. The primary aim is to clarify the attitude of the Jesuits to the Japanese culture and to present the methods which led to the progress of the mission in Japan. The so-called Christian century occurred in the background of the three important periods for Japan Sengoku, i.e. Warring States period, the unification of Japan and the establishing of the Tokugawa shogunate. Also are presented the attitudes of the sovereigns of Japan to the Portuguese missionaries and analysed the events which led to the expulsion of the Jesuits and the Portuguese traders and to the closure of Japan.