Pojem moderna je v literárněhistorickém uvažování předmětem mnoha nejasností, jak co do jeho vymezení časového, tak i obsahového či estetického. Záměrem naší práce byl proto pohled na myšlení Františka Xavera Šaldy jako na jednu ze zásadních podob přístupu k modernitě v českém prostředí v klíčových letech 1890-1918, kdy do našeho prostoru vstupuje řada impulzů stěžejních pro rozvoj tzv. moderního umění. Ukazujeme, jakých prvků si Šalda cenil na uměleckých směrech, jež za moderní označoval. Zjišťujeme především dvojí praxi zacházení s pojmem: jednou slouží jako synonymum pojmu nový, v zásadnějších pasážích má svůj přesně vymezený obsah estetický ten se pokoušíme rekonstruovat.The use of the term "modern" in the literary historical thinking is usually connected with lot of indistinctness: the problem is to determine its time extent as well as its esthetical content. Therefore, the aim of our thesis is to show Šalda's thinking as the example of how the modernity was conceptualized in the Czech culture between 1890 and 1918: these are the years, when many essential impulses start to affect the so called modern literature. Our thesis shows Šalda's attitude to artistic movements which he described as modern. We can distinguish between two types of his practice how to use the observed term. Firstly, the term serves as a synonym for the words as "new" or "actual". Secondly, it has its exactly defined esthetical content these cases create the core of the thesis.