Práce vymezuje způsoby, kterými se nejvýznamnější mezinárodní tribunály a Mezinárodní trestní soud snažily v průběhu vývoje mezinárodního práva trestního postihnout pachatele zločinů podle mezinárodního práva. Práce je rozčleněna do čtyř kapitol a strukturou odráží vývoj mezinárodního práva trestního. První kapitola je teoretickým úvodem do problematiky mezinárodního práva trestního a individuální trestní odpovědnosti. Druhá kapitola se věnuje Mezinárodnímu vojenskému tribunálu v Norimberku a jeho pojetí odpovědnosti pachatelů za zločiny druhé světové války. Třetí kapitola se věnuje Mezinárodním trestním tribunálům pro bývalou Jugoslávii a pro Rwandu. Vymezuje koncept společného zločinného podniku, jeho objektivní a subjektivní stránku a postupné rozšíření této koncepce i na velitele a jiné vedoucí představitele. Poslední kapitola se zabývá Mezinárodním trestním soudem a jeho koncepcí kontroly nad zločinem jako vůdčí teorií k rozlišení pachatele a účastníka. Postupně se podrobně věnuje jednotlivým způsobům pachatelství, a to spolupachatelství, nepřímému pachatelství a nepřímému spolupachatelství. U jednotlivých forem pachatelství charakterizuje na příkladech jednotlivé objektivní a subjektivní prvky, jak je vymezuje judikatura. Současně se zabývá kritikou, která tuto judikaturu provází.This thesis deals with methods of making perpetrators responsible for crimes under international law, which were used by the most significant international tribunals and International Criminal Court during the development of international criminal law. Thesis is divided into four chapters and its structure mirrors historical development of international criminal law. First chapter is theoretical introduction to the issue of international criminal law and individual criminal responsibility. Second chapter deals with International Military Tribunal in Nuremberg and its interpretation of the responsibility of Second World War´s crimes perpetrators. Third chapter deals with International Criminal Tribunals for the former Yugoslavia and Rwanda. This chapter defines the concept of Joint Criminal Enterprise, its actus reus and mens rea. It deals with gradual expansion of Joint Criminal Enterprise and its application to leaders. Last chapter is devoted to International Criminal Court and its concept of control over crime as a leading theory to differ principals and accomplices. The chapter deals with various forms of perpetrationship, one by one. These forms are co-perpetration, indirect perpetration and indirect co-perpetration. Objective and mental elements of these various forms are characterized with examples from the case law. Thesis also deals with criticism of the case law of International Criminal Court.