Cílem předkládané disertační práce je polemika s více či méně ustáleným názorem, že skupina literárních kritiků, jež se ve druhé polovině dvacátých let 20. století sdružila kolem časopisu Tvar, představuje tradicionalistické, konzervativní a anti-avantgardní uskupení autorů, jimž je nejzásadnějším ideovým východiskem uplatňovaným i při literární kritice jejich katolicismus. Domníváme se naopak, že se jednalo o svébytné modernistické uskupení, jež se na tradici neupíná, nýbrž ji reinterpretuje, a domnělá absence kritické metody je pro něj spíše jen strategickým rétorickým gestem (podobně jako je pouhým gestem avantgardistické zavrhování tradice). Vycházíme přitom z aktuálních výzkumů literárních vědců domácích (Josef Vojvodík, Jan Wiendl, Daniel Vojtěch aj.) i zahraničních (především Aage Hansen-Löve). Abychom mohli vysvětlit svou tezi o Tvaru jakožto (třebas neuvědomělé) součásti celoevropského hnutí "návrat k řádu", kam můžeme mimo jiné zařadit francouzský Le Rappel a l'ordre, ruský akméismus, německou Neue Sachlichkeit, anglo-americké "modernisty" či italskou skupinu Valori Plastici, vycházíme metodologicky především z teorií rakouského slavisty a literárního teoretika Aaga Hansen-Löveho, jehož dichotomické rozdělení avantgardy na analytickou a syntetickou nám poskytuje dostatečné teoretické zázemí pro výzkum českého meziválečného modernismu. Jako logický doplněk ke tvaristické syntéze se nám pak jeví analytické úvahy předního teoretika české avantgardy Karla Teiga. Příležitostně srovnáváme tvaristické úvahy s myšlenkami Osipa Mandelštama, z nichž vycházel při sestavování svých dichotomií také Aage Hansen-Löve. Ústřední část práce představuje srovnání obou uměleckých skupin prováděné formou "dialogu", v jehož rámcích představujeme náhled tvaristů a Teiga na umělecké (i jiné) kategorie vycházející z ústředních Hansen-Löveho dichotomií nejdetailnějšímu výzkumu podrobujeme vztah k tradici, dále se zabýváme konceptem organického růstu uměleckého díla, vztahem mezi formou a obsahem, pojetím tendenčnosti a funkčnosti umění, napětím mezi individualitou a kolektivem či chápáním slova jakožto Logu. Spíše úvahové "zastavení" pak představuje intermezzo věnované recepci filozofie Henriho Bergsona.The main goal of this thesis is a polemic against the more or less settled opinion, that the group of literary critics, which gathered in the second half of the 20s around the literary magazine Tvar, represents traditionalist, conservative and anti-avant-garde formation of authors, whose main ideological criterion regarding literary criticism was their catolicism. We contrarily believe, that the discussed authors represented a peculiar modernist movement, which isn't fixated on tradition, but it is re-interpreting tradition through adopting its techniques in new forms. We also consider the (putative) lack of methodology to be merely a kind of a rhetorical gesture (analogous to avant-garde's refusal of the modernist tradition). Our methodology is patterned on recent papers and studies of both Czech (Josef Vojvodík, Jan Wiendl, Daniel Vojtěch and others) and foreign literary critics (primarily Aage Hansen-Löve). We work on the assumption that Tvar was an (unconscious) part of the European movement called "Return to Order", together with the French Le Rappel a l'ordre, Russian Akméismus, German Die Neue Sachlichkeit, Anglo-American group od modernists (T. S. Eliot and others) or Italian movement Valori Plastici. We follow methodogicaly the thesis of Austrian slavist and literary critic Aage Hansen-Löve, whose dichotomic classification of the avant-garde (analytic and synthetic) provides solid theoretical background for the survey and interpretation of the Czech modernism of the interwar period. We find the analytical thinking of the prominent avant-garde theorist Karel Teige to be an obvious and logical complement to the synthetical formalism. We occasionally compare the formalist ideas with the concepts of Osip Mandelštam, which were an inspiration for Hansen-Löve's theory of the avant-garde dichotomies. The main theme of the thesis is a comparison of both movements/groups mentioned above, which is being made in the form of a "dialog", which presents the opinions of Teige and the formalists on cultural cathegories related to Hansen-Löve's dichotomies. The most detailed research was made on the reflexion of the cultural tradition, we also inquire into the concept of the organical growth of an art-work, into the relations between a form and a content, into the thoughts regarding the tendentiousness and funkcionality of art, into the tension between an individuality and a comunity and last but not least into the understating of a "word" as a Logos. Merely a reflection essay represents an intermezzo which is dealing with the Czech reception of Henri Bergson's philosophy.