Státní zastupitelství je Ústavou České republiky, konkrétně čl. 80, systematicky řazeno do hlavy třetí upravující moc výkonnou. Z pohledu dikce Ústavy se tedy otázka zařazení státního zastupitelství v rámci složek dělby moci zdánlivě jeví jako jednoznačná. Jak ovšem probíhající diskuse v kruzích odborné veřejnosti spolu s nálezy Ústavního soudu ukazují, řešení není tak jednoduché. Z průběhu historického vývoje postavení orgánu veřejné žaloby na našem území je patrné značné posilování jeho pozice. Orgánu veřejné žaloby postupně rostly kompetence, s čímž sílilo i postavení v rámci moci výkonné. V období totality byl orgán veřejné žaloby, konkrétně prokuratura, nadán z pohledu historie zatím nejširší škálou kompetencí. To, společně se značnou mírou nezávislosti a samostatnosti, vedlo k vytvoření silného aparátu, který byl zneužit k naplňování cílů politické elity té doby. Při formování postavení státního zastupitelství byl tedy zvolen návrat ke koncepci z 19. století. Tato koncepce řadí orgán veřejné žaloby do moci výkonné. Samotnou úpravou státního zastupitelství na úrovni Ústavy dává ústavodárce najevo značnou důležitost tohoto orgánu. Z důvodové zprávy k návrhu Ústavy ovšem plyne, že samotné zařazení v rámci textu Ústavy nemělo s konečnou platností určit postavení státního zastupitelství. Základem probíhající diskuse o postavení státního zastupitelství je střet dvou skutečností, jednou z nich je institucionální řazení orgánu státního zastupitelství spíše k moci výkonné, druhou je pak podstata činnosti státního zastupitelství, která se naopak blíží spíše moci soudní. Odborná veřejnost dochází převážně k názoru, že státní zastupitelství je orgánem sui generis s prvky moci výkonné, ale i prvky justičními. Sám Ústavní soud se komplexně k ústavnímu postavení státního zastupitelství zatím nevyjádřil. Z dílčích tvrzení uvedených v rámci nálezů týkajících se státních zástupců a jejich činnosti v přípravném řízení lze ovšem dovodit řazení spíše k moci výkonné, a to především pro institucionální vztah státního zastupitelství s mocí výkonnou. Opakovaně Ústavní soud dochází k závěru, že státní zástupce není nezávislým a nestranným orgánem ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Srovnání ústavních i podústavních úprav Prokuratury ve Slovenské republice a Státního zastupitelství poukazuje na značné rozdíly a může vést především k zamyšlení o možných pozitivních změnách vedoucích především k posílení nezávislosti soustavy Státního zastupitelství a tím i jednotlivých státních zástupců. Vlastní text práce je strukturálně rozčleněn do třech hlavních částí. V první části je hovořeno o samotné teorii dělby moci, která je teoretickým východiskem této práce. Autor se věnuje její podstatě a aplikaci v současnosti. Pak je rozveden stručný historický vývoj orgánu veřejné žaloby na našem území. Poté autor navazuje na historický vývoj a přechází do výkladu o samotném ústavním postavení státního zastupitelství. Autor zde rozebírá ústavní i podústavní právní úpravu, která určuje vztahy mezi jednotlivými státními orgány, a soustavou státního zastupitelství. Následně shrnuje vztah státního zastupitelství k moci výkonné a moci soudní. V závěru této části poskytuje autor přehled judikatury Ústavního soudu, jež se váže k ústavnímu postavení státního zastupitelství. V rámci třetí části textu práce se autor věnuje ústavnímu postavení slovenské Prokuratury, to staví do kontrastu k postavení státního zastupitelství.State prosecution's office is by the Constitution of the Czech republic, article 80, systematically included in the third head headlined executive power. The question of sorting the State prosecution's office into one of the powers in the system of division of powers seems to be unambiguous from view of the text of the Constitution. The discussion of the professional public and judicature of the Constitutional court shows, that the solution is not so clear. From the historical development of the public prosecution body on the territory of the Czech republic is significant strengthening of its position. Competencies of the public prosecution body were growing with which the position in the executive power has been strengthened. During the time of totality to public prosecution body, Prokuratura, was entrusted so far the broadest competencies from the historic point of view. That together with the considerable degree of independence led to creation of a strong apparatus, which was misuse by the political elite of this period. During the formation of position of state prosecution's office in the Czech republic the concept from 19. century was chosen. This concept puts the public prosecution body into the executive branch. Constitutional adjustment of state prosecution's office indicates that constituent considers it very important. But the explanatory memorandum to the draft of the Constitution shows that the systematic sorting of the state prosecution office in the text of the Constitution should not definitively determine its position. To the state prosecution's office is entrusted key competence by the Constitution. And it is representation of public prosecution in criminal proceedings. This makes from the state prosecution's office key organ for fulfilling the guarantees of the rule of law and for the realization of the right to fair trial. The basis of ongoing debate about the position of state prosecution's office is the clash of two facts. The first is the institutional sorting of state prosecution's office to the executive branch and the second is the nature of the institution's activities, which are more close to the judicial branch. Professional public conclude that the state prosecution's office is organ sui generis with the elements of the executive power and also with some elements of the judicial power. The Constitutional court has not provide complex explonation of the nature of position of state prosecution's office in the constitution yet. From the judicature of Constitutional court is possible to conclude that constitutional court understands the position of state prosecution's office more as organ of the executive branch. The constitutional court repeatedly concludes that the public prosecutor can not be considered as an independent and impartial body in the meaning of the art. 6 section 1 European Convention on Human Rights. Comparison of constitutional and sub-constitutional legislation of Prokuratura in Slovakia and state prosecution's office in the Czech republic shows significant differences and it can lead to reflection on possible positive chages leading to the strengthening of independence of state prosecution office and the individual state prosecutors. This paper is structured to three main parts. In the first part author is focusing on theory of division of powers, which is the main theoretical base for this work. The author disccuses the development of this theory and its nowdays aplication. Than author is dealing with the historical development of the public prosecution body on the territory of the Czech republic. From historical development author passes to the main part of this work. This is the constitutional position of state prosecution body. Than author summarizes relation between state prosecution's office and executive and judicial branches. In the last main part author is focusing on constitutional position of Prokuratura in Slovak republic and he provides brief comparison.