Tato práce zkoumá tlumočení humoru v politickém diskurzu, specificky na plenárních schůzích v Evropském parlamentu. V teoretické části definuji humor a rozebírám funkce a typy humoru v kontextu Evropského parlamentu. Dále popisuji funkční přístup k analýze humoru podle Pöchhackera (1993) a šestifaktorovou analýzu podle Viaggia (1996), která by měla vést k volbě vhodné strategie. Praktická část analyzuje humorné případy v desíti nahrávkách od dvou anglicky mluvících europoslanců, Nigela Farage a Martina Callanana a rozebírá strategie, které tlumočníci volili při tlumočení do češtiny. Klasifikace použitá v rozboru strategií rozlišuje doslovný, zkrácený, nulový, rozšiřující a rozdílný převod. Tlumočníci při tlumočení využívali různé strategie. Doslovný překlad patřil k nejvyužívanějším a rozšiřující pak k nejméně využívaným strategiím.This thesis focuses on interpreting humour in political discourse, specifically then in the plenary sessions of the European Parliament. The theoretical part defines humour and discusses the functions and types of humour in the context of the European Parliament. It further describes the functionalist approach to analysing humour defined by Pöchhacker (1993) and the six-factor analysis defined by Viaggio (1996), which should lead to the right selection of a strategy. The practical part analyses humorous instances in ten recordings by two English speaking MEPs, Nigel Farage and Martin Callanan, and discusses the strategies used when transferring verbally expressed humour into Czech. The classification used for the description of the strategies are close, reduced, zero, expanded and divergent renditions. Interpreters used various strategies in interpreting humour. Close rendition belonged to the most used and expanded to the least used strategy.