Autor popisuje život v táboře smrti a pocity odlidštění, které všichni vězni prožívali. Patologické podmínky a nezměrné utrpení se rozhodne prožívat na základě své teorie, v níž tvrdí, že pokud pacient najde smysl uprostřed krizí a ve velmi limitujících situacích, může znovu najít ztracenou rovnováhu. Sám díky této teorii přežívá. Další část textu, divadelní hra, je literárně-dramatickým experimentem. Postavy významných filozofů se v ní setkávají se skutečností prožívaného holocaustu. Sokrates, Spinoza a Kant vedou dialog a diskutují o svědomí, svobodě i zodpovědnosti v instituci masového vraždění.Psycholog prožívá koncentrační tábor a svůj pobyt chápe jako empirický výzkum. Experimentální divadelní hra zachycující osobní utrpení tvoří druhou část knihy.