Zásada subsidiarity trestní represe je bezpochyby jednou ze základních zásad, na kterých stojí trestní právo hmotné. "Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu." Takto definuje zásadu subsidiarity trestní represe v ust. § 12 odst. 2 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Rozumí se tím, že trestní právo je nejpřísnější prostředek, který má stát k dispozici k ochraně taxativně vymezených zájmů, doplňuje ochranu poskytovanou jinými právními předpisy, nastupuje tam kde ostatní prostředky právní nebo mimoprávní se ukáží být neúčinné. Daná zásada tak doplňuje jako materiální korektiv formální definici trestného činu (§ 13 odst. 1 TZ.) Cílem dané práce je objasnit význam zásady subsidiarity trestní represe a kritérium společenské škodlivosti činu pro uplatňování trestní represe, tj. zda, kdy a v jakém rozsahu je nutno zvažovat společenskou škodlivost činu pro vyvození trestněprávní odpovědnosti za konkrétní spáchaný čin. Pro ucelenější pohled na předmětnou zásadu, práce obsahuje kapitoly, věnované jak pozitivní, tak negativní limitaci trestnosti činů.The principle of subsidiarity of criminal repression is undoubtedly one of the main principles of substantive criminal law. The new Czech Criminal Code defines the principle in art. 12 par. 2: "The crime responsibility and its consequences can be applied only in socially harmful cases if an application of another kind of law responsibility is insufficient." It means that the criminal law is the most severe resource that is available to protect the interests explicitly defined. It complements the protection provided by other legislation, and it´s starts where other legal or extralegal means prove to be ineffective. This principle thus complements a formal definition of the crime as a material corrective. The thesis aims to clarify the meaning of the principle of subsidiarity of criminal repression and the criterion of social harm of the act for the application of penal repression, i.e. whether, when and to what extent it is necessary to consider the social harm caused by the crime for applying criminal responsibility for a specific act committed. For a more complete view of the principle the thesis includes chapters dedicated to both positive and negative limitation acts of criminality.