Poruchy funkce dolních močových cest jsou celosvětově významným zdravotním problémem. Postihují obě pohlaví a všechny věkové kategorie. Jedná se o celou skupinu příznaků, které upozorňují jak na nevýznamné postižení dolních močových cest, tak na zdraví a život ohrožující onemocnění. Mohou se vyskytovat izolovaně nebo se častěji prolínají. Nejčastějšími symptomy jsou urgence, urgentní inkontinence, polakisurie a nykturie. Vznik poruch dolních močových cest je multifaktoriálně podmíněný. Symptomy dolních močových cest mají významný vliv na kvalitu života žen. Ovlivňují každodenní život žen a to jak soukromý, tak pracovní. Mají celou řadu zdravotních dopadů. Na jejich diagnostiku a léčbu se celosvětově vynakládají vysoké finanční prostředky. Nesprávná nebo nedokonalá diagnostika může vést k zhoršení stavu s negativními následky na zdraví žen. V diagnostice symptomů dolních močových cest se jako první volba využívají metody neinvazivní diagnostiky. Jedním ze základních vyšetření je uroflowmetrie se stanovením postmikčního rezidua. Uroflowmetrie je vyšetření, které se provádí ve zdravotnickém zařízení. Jeho nevýhodou je častokrát nedokonalé dodržení intimity vyšetřované ženy a následné možnosti zkreslení výsledků. Další nevýhodou je potřeba správného načasování vyšetření na dobu, kdy má pacientka pocit normálního nucení na močení. Vyšetření si vyžaduje dobrou spolupráci pacientky. Alternativními metodami uroflowmetrie jsou vyšetření, které umožňují přenos údajů o mikci na dálku. Žena může vyšetření provádět ve svých domácích podmínkách k dodržení soukromí a intimity. Tím se snižuje možnost zkreslení výsledků. Má práce se zabývá možností využití telemetrie v urodynamickém vyšetření dolních močových cest u žen, se soustředěním na uroflowmetrii. Jako možná náhrada uroflowmetrie se jevilo využití sonouroflowmetrie. Cílem práce bylo odpovědět na dvě hypotézy. Primárním úkolem bylo najít odpověď na otázku, jestli můžeme využitím telemetrického přenosu a měřením za pomocí sonouroflowmetrie naměřit stejné výsledky jako bychom naměřili za pomocí konvenční uroflowmetrie. Sekundární úkol hledal odpověď na další hypotézu. Pokud prokážeme dobrou korelaci výsledků sonouroflowmetrie ke konvenční uroflowmetrii, jaké může být další využití telemetrické metody sonouroflowmetrie v klinické praxi? Jaké jsou možnosti využití a limity sonouroflowmetrie? Do první části studie jsme zařadili 35 zdravých žen. Všechny ženy močily třikrát na konvenčním uroflowmetru a potom podstoupily sonouroflowmetrické měření. Získali jsme 105 uroflowmetrických křivek a 256 sonouroflowgramů. Vizuální analýzou jsme u jednotlivých žen zjistili dobrou korelaci mezi uroflowmetrickou a sonouroflowmetrickou křivkou. V druhé části studie jsme použili data od 36 zdravých žen. Všechny ženy močily na konvenčním uroflowmetru se zakomponovaným telemetrickým přenosem sonouroflowmetrické křivky. Simultánně jsme tedy z jednoho močení získali jak uroflowmetrickou, tak i sonouroflowmetrickou křivku. Data jsme následně statisticky zpracovali a vyhodnotili. Podrobili jsme jednotlivé koreláty vizuálnímu hodnocení. Výsledky byly hodnoceny jako dobré. Následně jsme zjišťovali korelaci doby mikce (silný stupeň korelace), mikčního objemu (střední stupeň korelace) a maximálního průtoku moči (nízký stupeň korelace). Sonouroflowmetrie a možnosti telemetrického přenosu dat získaných spontánní mikcí mají v současné době významné limity. Ke zdokonalení metody je potřeba dalšího výzkumu a specifikace měřícího zařízení. Další potřeba spočívá ve zdokonalení software, který výsledky zpracovává. Sonouroflowmetrie v současné době nemá potenciál k úplné náhradě konvenční uroflowmetrie v diagnostickém procesu. Její významnou výhodou je její dostupnost. Z výsledných sonouroflowmetrických křivek lze říci, jestli se jedná o normální nebo abnormální křivku. V případě zjištěné abnormity je pacientce doporučeno odborné vyšetření.Lower urinary tract dysfunctions represent a significant worldwide health problem. Diseases of the lower urinary tract affect individuals of both sexes and all age groups. They lead to lower urinary tract symptoms which could be caused by diseases ranging from insignificant and benign to severe life-threatening conditions. Symptoms could be caused by a single pathology, however, they are often multifactorial, developing as a result of the dysfunction of several components of the lower urinary tract and other systems, such as the bowel or pelvic floor. The most frequent lower urinary tract symptoms are urgency with or without urge incontinence, frequency, and nocturia. These bothersome symptoms have a major impact on the quality of life of the affected women. The effects on the individual's daily life, both private and professional are very dramatic and could lead to related health problems. Significant resources are devoted to the diagnosis and treatment of lower urinary tract symptoms. An inaccurate diagnosis could aggravate the condition and lead to further deterioration with negative effects on the health of the affected female. The first step in the diagnostic work - up should include non - invasive methods, such as uroflowmetry and measurement of post - void residual. Currently, uroflowmetry is performed in the hospital or a clinic. The lack of privacy is often associated with a significant negative psychological effect that leads to a distortion of results. The other disadvantage is that in most cases it is difficult to time the test so that the patient records the urinary flow after the bladder has been filled to the optimal level. Uroflowmetry requires a high degree of compliance from the patient. A method allowing for electronic transmission of the recorded data would allow the patient to perform the test in the comfort of their home at a time when the bladder is filled to the optimal capacity, minimizing or eliminating data distortion. This work evaluated the use of telemetry in urodynamic evaluation of lower urinary tract symptoms with a focus on uroflowmetry. The primary goal was to determine if data obtained using telemetric uroflowmetry, sonouroflowmetry, provides the same accuracy as the data collected using conventional uroflowmetry. The secondary aim was to determine the benefits and limitations of using sonouroflowmetry in a clinical setting. Thirty five healthy female volunteers were recruited for the first phase of this study. Each study participant underwent three uroflowmetry recordings using the conventional, office based uroflowmetry. Subsequently, they measured their urinary flow using the experimental sonouroflowmetry technique. We obtained 105 uroflowmetry and 256 sonouroflowmetry recordings. We documented a good correlation between the flow patterns recorded using two methods. Thirty six healthy female volunteers were included in the second phase of the study. All volunteers recorded their urinary flow rate using the conventional uroflowmetry device, which was combined with the capability of simultaneously recording using telemetry. This allowed us to record the same micturition using both methods simultaneously. We compared the data and visual tracings from both recording methods. We found a strong correlation in the voiding time, a moderate correlation in voided volume, and a weak correlation in peak flow. Sonouroflowmetry and the use of telemetry do have significant limitations at this stage. Further research and development is needed to find a measurement device that would improve recording accuracy. Additional development of the software could also lead to improvement of this method. Currently, sonouroflowmetry is not accurate enough to completely replace conventional office - based uroflowmetry for diagnosing lower urinary tract symptoms, however, it is a promising method especially due to its wide availability.