Diplomová práce pojednává o problematice dokazování v odvolacím řízení. Zákonná úprava pravidel ovládajících dokazování v odvolacím řízení vychází z ustanovení § 213, 213a a 213b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná ustanovení jsou rozhodná pro sporná řízení, v nichž se uplatňuje princip neúplné apelace. Práce rovněž reflektuje změny úpravy dokazování v odvolacím řízení provedené přijetím zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Diplomová práce je dělena do sedmi kapitol, úvodu a závěru práce. První kapitola přináší pohled na vývoj úpravy dokazování v odvolacím řízení. Druhá kapitola pojednává o roli zásady dvojinstančnosti v odvolacím řízení. Třetí kapitola rozebírá otázku vázanosti odvolacího soudu zjištěným skutkovým stavem. Čtvrtá kapitola je zaměřena na otázku opakování dokazování odvolacím soudem. Pátá kapitola vymezuje nové skutečnosti a důkazy a nabízí pohled na otázku rozsahu možného dokazování před odvolacím soudem. Šestá kapitola řeší otázku provádění důkazů v odvolacím řízení. Poslední sedmá kapitola má za cíl vymezit podmínky aplikace § 213b OSŘ v odvolacím řízení.The thesis deals with issues of proving in the appeal procedure. The legal regulation of rules governing proving in the appeal procedure is based on the provisions of sections 213, 213a and 213b of the Act No. 99/1963 Coll., Civil Procedure Code, as subsequently amended. The cited regulations are decisive for disputable procedures in which the principle of incomplete appeal is applied. The thesis also reflects changes in the regulation of proving in the appeal procedure made by adopting the Act No. 292/2013 Coll., on Special Judicial Proceedings, as subsequently amended. The thesis is divided into seven chapters and its introduction and final part. The first chapter provides the view of the development of the regulation of proving in the appeal procedure. The second chapter describes the role of the double-instance principle in the appeal procedure. The third chapter analyses the issue of limitedness of the appeal court by the ascertained facts in issue. The fourth chapter is focused on the issue of repeating proving by the appeal court. The fifth chapter defines new facts and proofs and offers the view of the issue of the extent of possible proving in front of the appeal court. The sixth chapter solves the issue of performance of proofs in the appeal procedure. The last, the seventh chapter is aimed at defining the conditions of application of section 213b of the Civil Procedure Code in the appeal procedure.