Smyslem předkládané práce je kriticky přezkoumat platnost prastaré empirie, deklarující reciprocitu mezi kognicí, dýcháním a lokomocí. Za účelem objektivizace vzájemných vztahů bylo sestaveno 6 etap charakteru dual-task, které následovaly současný trend přiblížit testované situace reálným podmínkám (prostá chůze, chůze doprovázená hudbou ve smyslu RAS/non-RAS, chůze během kognitivně laděného rozhovoru ve smyslu odčítání čísla 7 od náhodně zvoleného trojciferného čísla/zpětného výčtu abecedy od náhodně zvoleného písmene, chůze za vědomé modifikace respirace ve smyslu prodloužení výdechu). S využitím motorizovaného pásu se zabudovanými tlakovými senzory byly hodnoceny kvantitativní změny chůze, definované baterií 14 parametrů. Experiment byl orientován na mladé, zdravé dospělé, přičemž naměřen byl vzorek čítající 50 jedinců o shodném zastoupení obou pohlaví. Ačkoli byl v průběhu jednotlivých etap odhalen statisticky významný vývoj některých proměnných, jeho nevelký rozsah zároveň koreloval s vysokou kapacitou systému zdravého člověka. Navzdory skutečnosti, že odlišná míra interference na interneuronové síti odpovídá rozdílnému charakteru konkurenčních úkolů, konvenční pohled na chůzi coby samočinný lokomoční mechanismus, který se nachází pod minimálním vlivem kognitivních procesů či respirace, lze ve světle závěrů aktuální výzkumné činnosti jednotně označit za obsolentní.The purpose of the presented thesis is to critically examine the validity of ancient knowledge that declares a reciprocity among cognition, breathing and locomotion. Six stages of dual-task character were put together to prove the general validity of mutual relations that followed contemporary trend of bringing test situations closer to real conditions (simple walk, walk accompanied by music in RAS/non-RAS sense, walk during cognitively focused conversation in character of subtraction of number 7 from randomly chosen three-digit number/backward reciting of alphabet from randomly chosen letter, walk during conscientious modification of respiration with prolonged exhalation. Changes in gait performance defined by 14 parameters were evaluated using a treadmill with built-in pressure sensors. The experiment included 50 young, fit adults, males and females equally. Although a statistically significant evolution of some parameters was discovered, its minor range simultaneously correlated with high system capacity of a healthy individual. Despite the fact that a different degree of interference on interneuron network corresponds with different character of concurrent tasks, according to conclusions of actual research activity, a conventional perspective of gait as an automatic locomotive mechanism can be cohesively regarded as obsolete.