Diplomová práce se věnuje objektivnímu hodnocení postižení horní končetiny u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP). Hlavním cílem studie bylo zhodnotit rozdíly paretických a neparetických končetin pomocí akcelerometrie a povrchové elektromyografie (SEMG). Zároveň jsme chtěli použití obou metod porovnat. V teoretické části jsme se zaměřili na poznatky týkající se postižení po CMP se zaměřením na horní končetinu a také hodnocení následků CMP. V experimentální části jsme měřili 14 probandů v subakutní fázi CMP během pohybu uchopení láhve (reach to grasp) a přiblížení láhve k ústům. Pro hodnocení horních končetin byla užita metoda akcelerometrie a SEMG. Ke statistickému zpracování byly použity hodnoty násobku aktivačních hodnot a průměrné hodnoty zrychlení. Významnější rozdíly ve svalové aktivitě se projevily na svalech ramenního pletence, zajišťující stabilizaci proximálních segmentů. Jako signifikantní se ukázaly výsledky naměřené pomocí akcelerometru při pohybu zvedání láhve k ústům a pokládání láhve na stůl. Pro porovnání motorického deficitu se jako významné prokázalo měření pohybů více koordinačně náročných s důrazem na přesnost provedení. Zároveň lze říct, že při zachování daných charakteristik měření např. rychlost provedení, je možné porovnávat horní končetiny pacienta nezávisle na kontrolní skupině.The diploma thesis deals with objective assessment of the upper limb disability in patients after cerebral stroke (CVA). The main objective of the study was to evaluate the differences between the paretic and non-paretic limbs by accelerometry and surface electromyography (SEMG). Furthermore, we wanted to compare both methods to each other at the same time. We focused on knowledge concerning disability after CVA with emphasis on upper extremity and also on discoveries in the evaluation of the consequences of CVA in the theoretical part. We measured 14 probands in subacute CVA stage when grasping the bottle (reach to grasp) and approaching the bottle to the mouth in the experimental part. There was accelerometry and SEMG used for the assessment of upper extremities. Multiple activation values and average acceleration values were used for statistical testing. Significant differences manifested in activity of the shoulder girdle muscles, which ensure stabilization of the proximal segments. The results measured by the accelerometer when moving the bottle to the mouth and placing the bottle on the table proved to be statistically significant. It showed to be significant to measure movements coordinatively more challenging with emphasis on accuracy of performing for comparison if motor deficiency. If we keep certain measuring requirements e.g. the speed of movement execution, we can compare the upper limbs of the patient regardless the control group.