Lidé by chtěli získat pro sebe tolik výhod, jak je to jen možné, ale kdyby člověk jednal pouze sobecky, mnoho lidí by s nimi nechtělo mít nic společného. Využít situace a za-chovat se čas od času nemorálně se týká každého z nás a takové chování bývá častější, když člověk není viděn. Když se ovšem objeví hrozba odhalení, může to mít za následek, že si svůj čin rozmyslí. Ostatní lidé i společnost jsou důležití pro každého jednotlivce, proto mají lidé mechanismy, které pomáhají zabránít antisociálnímu chování. Ty se netýkají jen sociálních sankcí, ale i pocitů viníka zvnitřněné prncipy mohou efektivně potrestat jeho mysl. Tyto principy, které člověk vnímá jako nedílnou součást sebe sama jsou naučeny pod vlivem prostředí. Lidé se učí chovat právě právě pozorováním ostatních a následováním jejich příkladu. Tato bakalářská práce zkoumá, zdali má krátkodobobé vystavení prosociálnímu vzoru, obdivuhodnému člověku a take vnímané zdánlivé přítomnosti jiné osoby učiní probandy morálnějšími v jejich chování.People wish to gain as many benefits as possible for themselves but only acting selfishly might lead one to getting shunned and ostracised. Taking advantage of a situation and acting immorally from time to time applies to everybody and it is more prevalent when the behaviour is unobserved. However, the risk of getting caught alerts one and it might lead to a decision not to commit a misdeed. As other people and society are important for an individual and humans have developed mechanisms to prevent antisocial behaviour. Not only does it concern social sanctions, but also the feelings of a guilty person. Inter-nalised principles can effectively punish the mind. The principles which are perceived as an integral part of one's self are taught by the environment. Humans learn how to conduct by observing others and following their example. This thesis examines whether short-time exposure to a perceived seeming presence of another person and a prosocial role model make people more likely to behave morally.