Tématem bakalářské práce jsou dvě scénické podoby titulu Evžen Oněgin, a to v režii Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a režijního dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovký) v Klicperově divadle Hradec Králové. Cílem práce bylo popsat a charakterizovat rozdílný přístup inscenátorů k literární předloze. Protože tvůrci přenesli na jeviště nedramatické literární dílo, bylo nutné nejprve věnovat pozornost problematice divadelních adaptací a analýze předlohy románu Alexandra Sergejeviče Puškina Evžen Oněgin. Následně byly provedeny analýzy obou inscenací, které se zaměřily na dramaturgicko-režijní výklad a scénickou realizaci. V případě inscenace Jana Mikuláška byla nezbytná analýza původní dramatizace Jaroslava Janovského, ze které režisér také vycházel. V poslední kapitole byla provedena komparace inscenací, která se zaměřila různé přístupy k adaptacím téže předlohy a která poukázala na rozdíly ve využití výrazových prostředků, na míru aktualizace tématu a na celkově odlišné vyznění výsledných inscenací.The subject of this bachelor thesis is a comparison of two theatrical adaptation of Pushkin's novel Eugen Onegin. The first adaptation directed by Jan Mikulasek at Petr Bezruc Theatre in Ostrava and the second directed by theatrical duo SKUTR (consisting Martin Kukucka and Lukas Trpisovsky) at Klicpera Theatre in Hradec Kralove. The goal of the thesis was to characterise differences which directors had in their approach to the novel. The first part of the thesis considers a topic of theatrical adaptations in general and analyses the novel. This issue was important since the source material is not a drama. The second part is an analysis of both adaptations with a focus on directorial interpretation and scenic realisation. Mikulasek's adaptation's source text was a dramatisation of Eugen Onegin done by Jaroslav Janovsky. Therefore, it was necessary to do an analysis of this adaptation as well. The last chapter of the thesis consists comparison of both adaptations. The comparison focuses on how differently either of directors approached the same novel. Specifically, it focuses on their means of expression, the extent of topic actualization, and most importantly on the general impression of both adaptations.