Předmětem bakalářské práce je sémanticko-syntaktická analýza čtyř screwballových komedií z let 1937-1938. V první části je představena žánrová teorie Ricka Altmana následována vymezením sémantiky a syntaxe screwballové komedie. Na základě snímků Leopardí žena, Přátelé z onoho světa, Ztřeštěná a Vždyť jsme jen jednou na světě je zjišťováno, do jaké míry jsou naplňovány charakteristiky screwballové komedie vytyčené v teoretické části. Leopardí žena je identifikována jako žánrový prototyp a u zbylých snímků jsou pojmenovány sémantické a syntaktické prvky, které byly převzaty z jiných žánrů. Je zkoumáno, do jaké míry přejímání odlišné sémantiky či syntaxe ovlivňuje screwballový žánr, přičemž autorka dochází k závěru, že žánrová hybridizace (či v případě Caprova snímku Vždyť jsme jen jednou na světě režisérův osobitý přístup k žánru) nedestabilizuje screwballový žánr, nýbrž pomáhá naplňovat jeho konvence.The subject of the thesis is the semantic/syntactic analysis of four screwball comedies from the years 1937-1938. The first part deals with Rick Altman's genre theory followed by the specification of the screwball comedy's semantics and syntax. On the basis of the movies Bringing Up Baby, Topper, The Mad Miss Manton, and You Can't Take It With You it is observed, to what extent are the genre's characteristics, which were defined in the theoretical part, fulfilled. Bringing Up Baby is identified as the genre's prototype whereas the semantic and syntactic elements borrowed from other genres, which were found among the rest of the analysed films, are named. It is examined whether the adoption of different semantics and syntax affects the screwball genre. The author comes to the conclusion that the genre's hybridization (or in the case of Capra's You Can't Take It With You the director's approach to the genre) does not destabilize the screwball genre but helps to fulfil its conventions.