Tématem této práce je proces slaďování osobního a pracovního života zaměstnanců, pro který se vžilo anglické označení work-life balance. Cílem této práce je tedy analyzovat vybrané instituty zákoníku práce, které mohou sloužit jako nástroje slaďování osobního a pracovního života se zaměřením na jejich výhody a nevýhody. Předmětem první kapitoly je vysvětlení samotného pojmu "work-life balance" a jeho užšího a širšího pojetí. Dále popisuji, jaký přínos může mít slaďování práce a osobního života pro zaměstnance i zaměstnavatele a jaké nástroje z oblasti pracovního práva lze ke slaďování využít. V závěru kapitoly stručně vymezuji souvislost s dalšími právními odvětvími, a to zejména s právem sociálního zabezpečení a s právní úpravou různých forem zařízení péče o dítě. Druhá kapitola nahlíží na problematiku slaďování práce a osobního života z širší perspektivy a věnuje se nejprve evropské politice "flexicurity", která je současným trendem legislativního vývoje v oblasti pracovního práva na úrovni Evropské Unie. Ve druhé části pak popisuji činnost Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky směřující k propagaci a podpoře slaďování a zmiňuji některé informační kampaně a programy, které ministerstvo v oblasti work-life balance realizovalo. Stěžejní část diplomové práce je zaměřena na analýzu vybraných flexibilních forem výkonu práce. V kapitole čtvrté se nejprve zabývám výkonem práce mimo pracoviště zaměstnavatele, a to jak jeho současnou právní úpravou, tak i chystanou novelou zákoníku práce. Tento způsob výkonu práce přináší mnoho výhod, ale také rizika, která shrnu v závěru této kapitoly. Předmětem kapitoly páté jsou flexibilní formy organizace pracovní doby, zejména kratší pracovní doba, se kterou úzce souvisí tzv. job-sharing, pružná pracovní doba a jiné úpravy pracovní doby, které mohou přispívat ke slaďování osobního a pracovního života. V poslední kapitole popisuji slaďování osobního a pracovního života ve Švédsku. Vymezuji zde hlavní rozdíly mezi švédským a českým systémem work-life balance, a to nejen v oblasti flexibilních forem výkonu práce, ale také v oblasti rodičovské dovolené a služeb péče o dítě. V závěru práce shrnuji právní úpravu jednotlivých nástrojů obsaženou v zákoníku práce a její nedostatky. Dále vymezuji hlavní příčiny toho, proč nejsou nástroje slaďování práce a osobního života v ČR využívány ve větší míře, a následně navrhuji opatření, která by mohla pomoci jejich většímu rozšíření.The topic of this thesis is reconciliation of work and personal life of employees. This process is also called work-life balance. The aim of this work is to analyse selected institutes of Czech Labour Code that can serve as tools for reconciliation of work and personal life. I also define advantages and disadvantages of each tool in order to demonstrate that they can be beneficial for employees as well as for employers. In the first chapter I focus on the term "work-life balance" and his wider and narrower interpretation. I also summarise benefits of work-life balance for both employers and employees and the tools that can help employees with the reconciliation of their work and personal life. In the end I describe the connections of work-life balance with other branches of law, namely with the social security law and the law governing child care facilities. In the second chapter I look at the work-life balance from a wider perspective. Firstly, I introduce the European Union policy of flexicurity, a current trend in labour law legislation. Secondly, I describe the activities of The Ministry of Labour and Social Affairs in the field of work-life balance. The main part of my thesis is focused on the analysis of selected flexible forms of labour. In the fourth chapter I deal with the current legal regulation of homeworking as well as with the draft of amendment of Labour Code which is currently being prepared by The Ministry of Labour and Social Affairs. In the end of this chapter I analyse the risks and benefits of distance work. The fifth chapter deals with the possibilities of flexible organisation of working hours, especially with the part-time job, job-sharing and flexible working hours. In the last chapter I examine the work-life balance system in Sweden. Its characteristic feature is mainly a well-developed system of child care. I specify the main differences between the Swedish and Czech system in the areas of flexible forms of labour, parental leave and the child care. In the end I summarise the legal regulation of flexible forms contained in the Czech Labour Code. I also try to define the main causes of why flexible forms of labour are not being widely used in the Czech Republic. I also suggest what measures can be taken to encourage employers and employees to use flexible forms of labour more.