Práce se zabývá liturgickou reformou, která se uskutečnila v katolické církvi po druhém vatikánském koncilu (1962 - 1965), kdy byl roku 1969 vydán nový misál Pavla VI. Autor se snaží alespoň v obryse dokázat, že liturgická reforma nebyla reformou, ale důmyslnou transformací. Latinský jazyk je zde nahlížen především jako jazyk liturgický knih a jazyk fungující jako kanál mezi Bohem a člověkem.The work deals with the question trasnformace sacramental order of the Catholic Mass in the period after the Second Vatican Council (1962-1965), when it was in 1969 it issued a new Missal of Paul VI.The author tries to prove the contour of at least that the liturgical reform was not a reform, but a clever transformation. The Latin language is viewed primarily as a language liturgical books and language functioning as a conduit between God and man.