Tato práce se zabývá analýzou režijní poetiky v deníkových filmech Nanniho Morettiho. Metodologickým východiskem je koncept "historické poetiky filmu" podle Davida Bordwella. Tento přístup klade důraz na vymezení historických podmínek, které měly vliv na výslednou podobu zkoumaných filmů. První kapitola je tedy věnována širšímu kontextu Morettiho tvorby, na nějž navazuje samotná analýza. Analytická část práce se zabývá postupně narativní formou a audiovizuálním stylem filmů Drahý deníčku (1993) a Apríl (1998). Značná pozornost je věnována postavě Nanniho, který je současně hlavní postavou a vypravěčem prezentovaných příběhů. Naratologický rozbor sleduje vztah fabule a syžetu vyprávění a vymezuje roli vypravěče v narativním procesu. Analýza vybraných filmů pokračuje rozborem stylu, který působí v součinnosti s narací. Změna vizuálního stylu v 90. letech se projevila zejména rozpohybováním dříve statického rámu.This thesis is focused on the analysis of the directorial poetics in Nanni Moretti's diary films. It is based on the methodological concept called "historical poetics of cinema", created by David Bordwell. This approach puts emphasis on determination of the historical conditions which affected the final form of examined films. Therefore, the first chapter occupies with broader context of Nanni Moretti's cinema, which is followed by the analysis itself. The analytical part of the thesis successively deals with narrative form and then audiovisual style in Dear Diary (1993) and April (1998). Significant attention is payed to the figure of Nanni, who is both the main character and narrator of presented stories. The narratological analysis follows the relation between fabula and syuzhet of the story, and defines the role of narrator in the narrative process. The analysis of chosen films continues with style, which works in collaboration with narration. The change of visual style in 1990's is especially manifested in movements of formerly static frame.