Cílem disertační práce je komplexně analýza institutu dovolání v civilním řízení, a to s akcentem na jeho vývoj od osmnáctého století do současnosti, komparaci s německou právní úpravou, ale především s důrazem na ústavněprávní konformitu a rozvoj úvah autora ohledně jeho legislativního zakotvení de lege ferenda. Předkládaná disertační práce je zaměřena na dovolání jakožto jednoho z institutů civilního soudního řízení. Civilní soudní řízení je komplex procesních úkonů soudu a účastníků řízení, jehož hlavním cílem je poskytování ochrany subjektivním právům fyzických nebo právnických osob, který vyústí ve vydání autoritativního aktu soudního rozhodnutí. Soudní rozhodnutí je výsledkem lidské činnosti soudce, která přes svoji kvalifikovanost a sofistikovanost, může vykazovat určitou chybovost. Proto je žádoucí, aby součástí soudního systému byly vybudované kontrolní mechanismy, které nápravu případných chybných soudních rozhodnutí umožní. Přezkoumání rozhodnutí soudu v rámci kontrolních mechanismů je v zájmu nejen účastníků řízení, ale i celé společnosti, protože zajišťuje, aby soudní rozhodnutí byla ve výsledku skutkově správná, zákonná a spravedlivá. Jedním z uvedeného kontrolního mechanismu je dovolání coby mimořádný opravný prostředek. Mimořádný proto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu, které již nabylo právní moci a založilo tedy právní jistotu ohledně předmětného právního vztahu. Protože dovolání ve své podstatě narušuje právní jistotu účastníků řízení ohledně práv a povinností založených, změněných či zrušených, případně deklarovaných pravomocným autoritativním rozhodnutím, musí být kladen velký důraz na správné uchopení tohoto institutu v rámci právního řádu. Inspirací, ale i poučením pro legislativní úpravu předmětného opravného prostředku je dozajisté pohled zpátky do minulosti. Proto disertační práce po úvodu do problematiky opravných systémů a opravných prostředků obsahuje rozbor institutu dovolání v jeho proměnách z hlediska času. Za vhodný inspirační zdroj lze rovněž označit zahraniční právní úpravu vyspělého právního státu. Autor disertační práce pro předkládaný výzkum zvolil právní úpravu dovolání v německém občanském soudním řádu (tj. "Zivilprozessordnung"). Obsahem této práce je pak především komparace české a německé právní úpravy v oblasti dovolacího řízení s důrazem na otázku přípustnosti dovolání a dovolací důvody. Detailnímu rozboru přípustnosti dovolání a dovolacím důvodům je v disertační práci věnována zvláštní pozornost, neboť jsou to aspekty, které je možné označit za "bránu" k věcnému projednání konkrétního dovolání vůbec. Závěrem předkládané vědecké práce je vyhodnocení dosavadního výzkumu zaměřeného na institut dovolání z hlediska jeho funkčnosti a ústavní konformity. Podkladem pro uvedené zhodnocení byla především analýza současné právní úpravy institutu dovolání v občanském soudním řádu, a zásadní rozdílnost domácí právní úpravy s německou v kontextu zhodnocení, v čem se nastavení jejich jednotlivých mechanismů jeví jako vhodnější. V neposlední řadě disertační práce podává i návrh možného řešení tam, kde rozbor prokázal, že současná právní úprava předmětného opravného prostředku v českém právním řádu je (přes veškeré snahy zákonodárce o její zkvalitnění v posledních letech) v řadě ohledů nedokonalá. Disertační práce je systematicky členěna do pěti kapitol, jejichž obsah je řazen podle předmětu analýzy od teoretického zpracování materie opravných prostředků v civilním právu procesním, přes historickou a zahraniční komparaci, deskripci a rozbor současné právní úpravy, až po vyvození závěrů de lege ferenda.The aim of this dissertation thesis is a complex analysis of an extraordinary appeal institute in civil proceedings with an emphasis on its development from the eighteenth century to the present, its comparison with the German legal system, and in particular, its constitutional law conformity and authors' reflections on its legislative de lege ferenda. The presented dissertation thesis is focused on an extraordinary appeal as one of the institutes of civil proceedings. The civil proceedings is a complex of procedural acts of the court and participants in the proceedings, whose main purpose is to provide protection to the subjective rights of natural or legal persons, resulting in the issuance of an authoritative act - a judicial decision. The judicial decision is a result of the human activity of a judge, who despite of his skills and sophistication, can evince a certain error rate. Therefore, it is required to build the control mechanisms within the judicial system that enable a remedy of potential incorrect judicial decisions. The reviewing of judicial decision in the context of control mechanisms is not only in the interest of the participants in the proceedings, but also in the interest of the whole society, since it ensures that in the end the judicial decisions are correct, lawful and fair. One of the abovementioned control mechanisms is the extraordinary appeal as an extraordinary remedy. It is called extraordinary because it is aimed against such judicial decision that has already become legally enforceable and thus has established a legal certainty regarding the legal relationship in question. As the extraordinary appeal fundamentally disrupts the legal certainty of participants in the proceedings regarding the rights and obligations based, altered or annulled or eventually declared by a legally effective authoritative decision, a great emphasis must be placed on the appropriate transposition of this institute into the legal system. The retrospect to the past shall be certainly deemed as an inspiration, as well as a lesson for the legislation of the remedy in question. Therefore, the dissertation thesis, after introducing the issue of remedy systems and remedies, includes the analysis of an extraordinary appeal institute regarding its amendments with respect to the time. The foreign legal system of a developed rule of law might also be deemed as an appropriate inspiration source. The author of the dissertation thesis has chosen the legislation of extraordinary appeal in the German Civil Procedure Code (i.e. "Zivilprozessordnung") for the purpose of present research. The main content of this dissertation thesis is a comparison of the Czech and German legislation in the area of the extraordinary appeal proceedings with emphasis on the question of the admissibility of the extraordinary appeal and the extraordinary appeal reasons. Within the dissertation thesis a particular attention is given to the detailed analysis of the admissibility of the extraordinary appeal and the extraordinary appeal reasons, since these are the aspects that might be described as the "gateway" to the factual hearing of an individual extraordinary appeal. The conclusion of the presented dissertation thesis represents the evaluation of the previous research focused on the institute of extraordinary appeal in terms of its functioning and constitutional compliance. The basis for such evaluation has been, in particular, the analysis of the current legislation of the institute of extraordinary appeal in the Civil Procedure Code and the main differences between the domestic and the German legislation in order to evaluate, in which aspects the setting of their individual mechanisms seem to be more appropriate. Last but not least, the dissertation thesis also proposes a possible solution where the analysis has demonstrated that the current legislation of the relevant remedy in the Czech legal system is.