Předložená práce rekapituluje myšlenkový spor mezi Johannesem Keplerem a Robertem Fluddem. Tento spor lze nahlížet ve více rovinách: např. jako vědecko-metodologický konflikt mezi proponentem matematické přírodovědy, zdůrazňujícím kvantitativní strukturu skutečnosti a obhájcem renesanční tradice přírodní filosofie, pro kterého byla důležitější její kvalitativní stránka. Lze však na něj pohlížet i z hlediska sporu mezi dvěma verzemi novoplatónské metafyziky, a to pojetím založeným na zdůrazňování matematicko-geometrické linie filosofického myšlení a mezi pojetím, které kladlo větší důraz na náboženskou a mystickou zkušenost. Nebo se spíše jednalo o spor jednoho ze zakladatelů moderní vědy s představitelem ?starého? předvědeckého paradigmatu? Či to snad byl spor erbovní postavy moderní racionální astronomie s pseudovědeckým obhájcem paracelsiánské medicíny a rozenkruciánských manifestů? Nebo jej můžeme vnímat jako spor teoretického matematika a astronoma, který byl zastáncem heliocentrismu s lékařem a alchymistou, který obhajoval tradiční geocentrismus? Kepler s Fluddem se rovněž neshodli v interpretaci důležitosti antických autorit a významu filosofické či vědecké tradice nebo ve svém pochopení hudební harmonie. Neshodli se také na tom, jak interpretovat Písmo a především knihu Genesis, ve které Fludd, autor ?Mojžíšské filosofie? (Mosaicall Philosophy), viděl nejen teologický a kosmogonický, nýbrž i přírodovědecký spis. Základní intencí této knihy je ukázat, že přes všechny uvedené rozdíly mají oba myslitelé daleko více společného, než je první pohled patrné. V tomto ohledu je charakteristické, že toto ?společné? bylo vnímáno více jejich současníky, než badateli ve 20. stol. I když tito současníci byli vůči oběma kritičtí, nelze si nepovšimnout, že např. M. Mersenne je oba zasazuje do téže tradice renesanční filosofie přírody a Fludd ve své obhajobě vůči Mersennovým útokům brání i Keplera jako svého filosofického souputníka. V nelehkém úsilí ukázat fundamentální příbuznost mezi myšlením obou myslitelů, která je založena na jejich příslušnosti k novoplatónské tradici, se nemohu nevyhnout podrobné analýze jejich myšlenkových východisek a vnímání světa. V jednotlivých kapitolách, jejichž struktura je podřízena komparativnímu účelu práce, zkouším analyzovat Keplerovy a Fluddovy názory na Boha a stvoření, na vesmír, na pozemský svět a na člověka. Ve druhé části své studie se věnuji samotnému představení sporu mezi Fluddem a Keplerem na základě analýzy argumentů jednotlivých spisků. V závěru práce sleduji důležité dozvuky Fluddova sporu s Mersennem a Gassendim, které podle mého názoru lépe umožňují pochopit Keplerovy a Fluddovy intence které stály v pozadí jejich filosofického dialogu. Jedna z hlavních tezí přeložené práce zní, že názorové rozdíly mezi oběma mysliteli lze identifikovat spíše jako rozdíly v rámci jednoho a téhož paradigmatu než jako rozdíly mezi paradigmaty. Ačkoliv v Keplerově myšlení nalezneme jednotlivé prvky, které jej řadí mezi první moderní vědce (např. důraz na kvantifikaci), najdeme zde i jiné, ?anachronické?, které jej s ?nemoderním? Fluddem naopak sbližují (např. koncepce duše světa a oživeného vesmíru).The submitted work recapitulates the intellectual dispute between Johannes Kepler and Robert Fludd. This dispute can be viewed from several perspectives: for example, as a scientific - methodological conflict between a proponent of mathematical science, emphasizing quantitative structure of reality, and a defender of Renaissance tradition of natural philosophy for whom qualitative aspect was more important. However, it can also be viewed as a dispute between two versions of Neoplatonic metaphysics, namely one concept based on emphasizing the mathematical - geometric line of philosophical thinking and another concept which put greater emphasis on religious and mystical experience. Was it, rather, a dispute between one of the founders of modern science and a representative of the "old", pre-scientific paradigm? Perhaps it was a dispute between a signature figure of modern rational astronomy with a pseudo-scientific advocate of Paracelsian medicine and Rosicrucian manifestos? Or we can perceive it as a dispute between a theoretical mathematician and astronomer who was an advocate of heliocentrism and a doctor/Alchemist who defended traditional geocentricism. Kepler and Fludd also disagreed when interpreting the importance of ancient authorities and the importace of philosophical or scientific traditions; they differed in their understanding of musical harmony, too. They disagreed on how to interpret Scripture as well, especially the book of Genesis, which Fludd (the author of Mosaicall Philosophy) understood not only as a theological and cosmogonical treatise, but also as a treatise on nature. The main intention of this thesis is to show that, despote all of the differences mentioned above, both thinkers have far more in common than it appears at first sight. In this respect, it is clear that their contemporaries were more aware of their "commonalities" than researchers in the 20th century. Although their contemporaries were critical of them both, it cannot be neglected that, for example, M. Mersenne put them both into the same tradition of the Renaissance philosophy of nature; and Fludd, in his defence against Mersenne's attacks, also defended Kepler as his philosophical companion. In this difficult task to show a fundamental affinity between the ideologies of these two thinkers based on their belonging to Neoplatonic tradition, I can't avoid a detailed analysis of thein intellectual foundations and perceptions of the world. I try to analyse Kepler's and Fludd's views on God and the Creation, the universe, the earthly world and man in individual chapters, the structure of which is subordinated to the comparative purpose of the work.