Disertační práce analyzuje výraz cisterciácké skulptury ve dvou oblastech tzv. sekundárního šíření řádu: ve střední Itálii a na Moravě. Pro představovanou analýzu byla vybrána opatství pocházející ze dvou filiačních větví, Morimond a Clairvaux, která, i přestože jsou považována jak z uměleckého, tak i teoretického hlediska za opatství od sebe odlišná, jsou si blízká svým chronologickým zařazením. Jako zástupci hlavních dekorativních kánonů architektonické výzdoby řádu byla vybrána opatství Velehrad, Casamari a Fossanova. Tento výběr dal možnost sledovat vývoj jejich dekorativního tvarosloví ve vztahu ke geopolitickému prostoru ve stanovené době, v první polovině XIII. století. Práce se zaměřuje na zkoumání problematiky racionality cisterciácké formulace architektonické výzdoby, zkoumá šíření modelů architektonické plastiky řádu mimo oblast jeho původu, Burgundska. Na základě analýz jednotlivých kategorií architektonické výzdoby moravského opatství, které představují nosnou část práce, hodnotí koncept dekorativních řádových kánonů. Vedle analytické části zaměřující se na architektonickou výzdobu, práce představuje srovnání mezi sebou odlišných historiografických škol dvou zemí. Po počáteční, úvodní části, která představuje téma výzkumu a způsoby řešení, druhá kapitola analyzuje prameny a cisterciáckou historiografii: jsou v ní porovnávány dvěnárodní historiografické školy, italská a česká, společně s moravskou. Ty jsou analyzovány v širším kontextu evropských uměnovědných kontinentálních škol. Třetí kapitola představuje ucelený obraz prvního moravského cisterciáckého opatství a to nejen prostřednictvím geopolitické situace, ale rovněž skrze historické, archeologické a uměnovědné bádání ve světle místní kritické literatury; vytváří část nezbytnou pro stanovení výsledků současného výzkumu a pro adekvátní porozumění čtvrté kapitole. Ta obsahuje analýzu prvků architektonické výzdoby Velehradu. Skrze detailní analýzy jednotlivých skupin dekoračních prvků, z nichž hlavní skupiny tvoří hlavice, svorníky, tzv. studniční kaple, je proveden jejich ikonografický rozbor a sledován původ výzdoby a jejích možných zdrojů. Jsou zde vytvořeny hlavní kategorie dekorativních prvků a v některých případech i hypotéza původního umístění. Pátá kapitola, která objasňuje historii budování obou středoitalských opatství (Casamari a Fossanova), dává prostor pro jejich konfrontaci s výzdobou velehradského opatství. Srovnání je završeno v šesté kapitole, která společně se závěry výzkumu, obsahujícími hodnocení architektonické výzdoby a jejich úloh v cisterciáckých opatstvích v první polovině XIII. století ve střední Itálii a na Moravě, přináší rovněž návrhy pro navazující výzkum.The dissertation thesis analyses the expression of Cistercian sculpture in two areas of the so-called secondary spreading of the order: in Central Italy and Moravia. For the present analysis, abbies coming from two lines of filiation were chosen, Morimond and Clairvaux, which, despite being regarded as abbies differing from each other from the artistic and theoretical perspectives, are alike in their chronological classification. The abbies selected as the representatives of the main decorative canons of the order's architectural ornamentation were Velehrad, Casamari and Fossanova. This choice made it possible to observe the development of their decorative morphology in relation to their geopolitical environment in the period under examination, i.e. the first half of the 13th century. The thesis explores the rationality of the Cistercian formulation of architectural ornamentation and analyses the spreading of the models of architectural plastic of the order outside the place of its origin, Burgundy. Based on analysing the individual categories of architectural ornamentation of the Moravian abbey, representing the fundamental part of the work, it evaluates the concept of decorative canons of the order. Besides the analytical part focusing on architectural ornamentation, the work draws a comparison of two different schools of historiography of two countries. After the initial, introductory part presenting the research topic and methods of solution, Chapter 2 analyses the sources and Cistercian historiography: it compares two national schools of historiography, Italian and Czech, together with Moravian. These schools are examined in a broader context of European continental schools of art. Chapter 3 gives a complex picture of the first Moravian Cistercian abbey, not only by means of the geopolitical situation, but also via historical, archeological and art-historical research in the light of the local critical literature. It forms an essential part for determining the state of the art of current research and adequate comprehension of Chapter 4, comprising an analysis of the features of the architectural ornamentation of Velehrad. By conducting a painstaking analysis of the individual groups of decorative features, the main groups of which are formed by capitals, keystones, the so-called well chapel, their iconographic analysis is conducted tracing the origin of ornamentation and its possible sources. There are established the main categories of decorative features and in some cases also including a hypothesis on the original location. Chapter 5, explaining the history of constructing both Central Italian abbies (Casamari and Fossanova), provides ground for their confrontation with the ornamentation of the Velehrad Abbey. The comparison culminates in Chapter 6, which, together with research conclusions containing evaluations of architectural ornamentation and their roles in Cistercian Abbies in the first half of the 13th century in Central Italy and Moravia, also puts forward suggestions for further research.