Práce se zabývá problematikou příslušenství a součásti věci v jejich historickoprávním kontextu. V práci je nejprve podán ucelený výklad základních pojmů včetně věcí v právním smyslu. Výchozím bodem pro komparaci těchto právních institutů je jejich pojetí v právu římském, v rámci kterého jsou rozebrány originální prameny i názory významných romanistů. Na římskoprávní část navazuje část práce týkající se práva moderního, právní úpravou obecného zákoníku občanského počínaje, úpravou v občanském zákoníku z roku 2012 konče. Komparace je prováděna zejména pomocí rozboru dobových právních pramenů, literatury i judikatury. Těžištěm a současně základním cílem práce práce je srovnání kontinuity právní úpravy a celkového pojetí součásti a příslušenství v občanském zákoníku z roku 2012 s historickou tradicí s důrazem na otázku, zda příslušenství sdílí právní osud hlavní věci.The thesis deals with the issue of pertinentia and pars rei and does so in their historical and legal context. First of all, the thesis gives an interpretation of basic terms including the thing in the legal sense as an object of property. The initial and key point of reference for the comparison concerned is represented by the Roman law and its view on the subject matter. The comparison is made by way of analysis of original sources of Roman law as well as significant romanists' opinions. The second part of the thesis deals with the subject matter in the view of the modern law and begins with the period of ABGB or more precisely its Czechoslovak mutation. The comparison ends with the Czech civil code of 2012. The comparison is made mainly using analysis of original sources of law as well as literature and court's interpretations. The main goal of the thesis is to carry out the evaluation of legal continuity of the terms in question with respect to the current legislation with the emphasis on the issue, whether pertinentia rei follows the principal.