Pro hnutí svobodného softwaru je charakteristická ústřední hodnota, která spojuje zdrojový kód s právy tradičně asociovanými s oblastí svobody projevu, než s právy náležejícími do oblasti soukromého vlastnictví. Při kombinaci s etikou práce, která je protichůdná té, jenž je založena na tradičním protestantismu, se zdá, že toto hnutí je v rozporu se současným způsobem kapitalistické produkce. Svobodný software představuje formu kooperativní produkce, která je založena na redukci transakčních nákladů, jíž je dosaženo pomocí neformálních způsobů organizace a využívání internetové infrastruktury. S tímto typem jevů jsou však spojena entuziastická očekávání, v některých případech i utopické vize. Tato očekávání jsou založena na nedoloženém předpokladu, jenž je mnohými ostře kritizován, že vědění se stalo tím nejdůležitějším faktorem v současných formách organizované produkce. V rámci této diskuze se práce snaží o zachycení dynamiky vědění v projektech svobodného softwaru, aby tak mohla popsat roli, kterou vědění hraje v této konkrétní formě kooperativní produkce. Můj vlastní přístup ke svobodnému softwaru je založen na konceptualizaci programování (ústřední aktivity ve vývoji softwaru) jako aktivity založené na specifických typech vědění. Dále rozlišuji mezi věděním a informacemi, což mi umožňuje formulovat problém dekontextualizace: pokud jsou přenášeny pouze informace, jakým způsobem je předáváno vědění? Jednou z možných odpovědí, kterou se zabývám je, že nástroje užívané při vývoji softwaru neslouží pouze k instrumentálním, ale současně také k epistemickým účelům. Dále předpokládám, že konfigurace aktérů a artefaktů, jenž se promítá do kognitivních procesů, má podobu sítí. K jejich analýze pak používám jazyk Actor-Network Theory, konkrétně koncept mediace specifikovaný jeho čtyřmi význami: kompozice (composition), překlad (translation), delegace (delegation) a zneprůhlednění (black-boxing). V analytických sekcích využívám zhuštěného popisu, abych zachytil interakci komponent, jenž tvoří síť projektu: licence, distribuce softwaru, systémy správy softwarových balíků, interface příkazové řádky, programovací a markup jazyky, textové editory, vývojáře v různých rolích, kanály IRC chatu, wiki stránky, uživatelský manuál, blogy a jejich agregátory, Bugzilla databázi, Git a jeho repozitáře, neziskové organizace, nebo soukromé firmy. Na základě svého pozorování popisuji programování jako druh praxe, v rámci které je jednání stabilizováno, sestavováno a delegováno (prostřednictvím zkompilovaných programů) na množství míst (počítače uživatelů). Softwarové nástroje v tomto procesu slouží k transformaci nestabilního průběhu práce do standardizovaných jednotek, jenž jsou delegovány na veřejná místa a jsou uzpůsobeny tak, aby bylo možné je zahrnout do jiných kompozic. Taková konfigurace pak značně redukuje transakční náklady kooperativní produkce. Pro podílení se na vývoji softwaru je však stále vyžadováno velké množství vědění. A zpracování obrovského množství informací z několika zdrojů ve vědění je velmi nákladné i za předpokladu, že informace jsou volně dostupné. I když tedy licencování typické pro svobodný software záměrně a systematicky tlumí práva (na přístup, modifikaci a redistribuci) tradičně vázané na vlastnictví tím, že je připisuje každému, činnosti, které tato práva definují jsou v praxi vykonávána jen malou skupinou aktérů, jenž jsou nositeli určitých typů vědění. V důsledku toho se pak zdá, že v tomto prostředí existuje těsný vztah mezi vlastnictvím (na praktické úrovni) a věděním. Toto zjištění na první pohled potvrzuje předpoklady entuziastických očekávání, vztahujících se k potenciálu kyberprostoru a digitálních technologií obecně, že vědění se stalo nejvýznamnějším faktorem produkce. V této práci se ale snažím ukázat, že vědění je stále umístěno v rozsáhlejších systémech produkce, jenž mají materiální povahu a že požadavky, které tyto systémy ukládají aktérům limitují jejich domněle volnou interakci.The FOSS movement can be characterized as revolving around the central value associating source code with freedoms related to speech rather than property. Combined with work ethics opposed to that of traditional protestantism, the movement is seemingly at odds with the current modes of capitalist production. FOSS exemplifies a form of peer production that is based on reduction of transaction costs achieved by informal mode of organization and utilization of the Internet infrastructure. However, there are enthusiastic anticipations, or even utopian visions associated with this type of phenomena. The anticipations are based on an unconfirmed assumption that knowledge is the single most important factor in organized forms of production and are therefore strongly criticised by some authors. Informed by this discussion, the work aims to explore the knowledge related processes in FOSS projects to describe the role knowledge plays in this particular form of peer production. My own approach to FOSS is based on a conceptualization of programming, an activity central to software development, as a knowledge intensive practice. I proceed to differentiate knowledge and information which allows me to formulate the problem of decontextualization: given that only information is exchanged, how is knowledge transmitted? One of the possible answers that I explore further is that tools used in software development serve not only for instrumental, but also epistemic purposes. I further assume that the configuration of actors and artifacts that shape cognitive processes take the form of networks. To analyze them I use the infra-language provided by Actor-Network Theory, particularly the concept of mediation specified with its four meanings of composition, translation, delegation and black-boxing. In the analytical sections, I use thick description to elaborate the components forming the project network, such as: licenses, software distributions, package management systems, command line interface, programming or markup languages, text editors, developers in various roles, IRC chat channels, wiki pages, a user manual, blogs and their aggregators, a Bugzilla database, Git and its repositories, non-profit organizations or private companies. Using my observation, I describe programming as a practice that assembles and delegates (through compiled programs) action in a durable form to multiple places (user's computers). In this process, software tools serve to translate unpredictable flows of work into standardized units, delegate them to public places and make them connectable (easily includable into other compositions). This, in turn, greatly reduces the transaction costs of peer production. However, a significant amount of knowledge is assumed for meaningful participation. And turning large amounts information from several sources into knowledge is very costly even though the information are freely available. Thus, although the licensing typical for FOSS projects intentionally and systematically suspends the rights (to access, modify and redistribute) traditionally associated with ownership by ascribing them to anyone, the rights are actually practiced only by a narrow group of actors who hold specific types of knowledge. As a result, there seems to be a close relationship between ownership (on the level of practice) and knowledge. This point seems to validate the assumption of the enthusiastic anticipations related to the potential of cyberspace and digital technologies in general, that knowledge became the most important factor of production. However, I attempt to show that knowledge is still embedded in broader systems of production that are material in nature and that knowledge requirements these systems place on actors limit their supposedly frictionless interaction.