Následující esej se zabývá osobností a dílem předního irského modernisty Jamese Joyce. Pozornost je především věnována románům Odysseus a Oplakávání Finnegana, všímá si však také jeho rané esejistické a poetické tvorby. Primárně se zde nepokoušíme o čistou exegezi a interpretaci Joyceovy bohaté a komplikované symboliky, jde spíše o rekonstrukci smyslu estetických postupů, proto se práce pohybuje na pomezí literární kritiky a estetiky. Jejím cílem je představit vybraná díla ve světle fenomenologických a ontologických úvah, zasadit je do kontextu jak v rámci tradice, tak i širšího modernistického diskursu a na jejich podkladě ozřejmit možný etický rozměr Joyceovy jedinečné metody uměleckého ztvárnění, jakož i stále aktuální význam pro čtenáře postmoderní či postkulturní epochy.This essay deals with the work of James Joyce, namely with his novels Odysseus, Finnegans Wake and with his juvenile poetic, occasional and critical writing. The goal of this study is not to be an exegesis or interpretation of Joyce's rich and complex symbolism but to reconstruct the meaning of Joyce's method of artistic rendering, to try to set it into context of tradition and esthetic modernism and to elucidate the ethical aspects of this unique method. Our thoughts are primarily grounded in the field of phenomenological and ontological reflections.