Práce testuje použitelnost archaické teorie spravedlivé války pro současnou americkou válku proti terorismu vedenou bezpilotními letadly v Jemenu a Pákistánu. Samotná aplikace teorie na tuto válku se ukázala jako možná. Podařilo se tak ověřit tvrzení současných myslitelů spravedlivé války jako jsou J. B. Elshtain, M. Walzer a další, že principy a kritéria teorie lze použít na každý válečný konflikt. Teorie spravedlivé války se dá chápat jako kompromis mezi utopistickým pacifismem, který pojímá válku vždy jako špatnou, a ničím nespoutaným (neo)realismem, pro který je určující jen touha po moci. Avšak samotná teorie naráží na určité limity. Teorie sice formuluje konkrétní principy a kritéria, podle kterých lze válku považovat za spravedlivou, respektive spravedlivě vedenou, nicméně většina z nich podléhá normativním soudům a v některých případ lze velmi obtížně ověřit naplnění těchto kritérií. Dalším problematickým rysem teorie je její částečná neslučitelnost s mezinárodním právem, které v kontrastu s ní bylo shledáno jako spolehlivější měřítko v posuzování, jestli válka je či není spravedlivá, respektive legální. Práce tak v mnoha aspektech potvrdila nízkou vypovídací hodnotu teorie spravedlivé války. Navzdory problémům, které zkoumaná teorie v posuzování válek představuje, práce dospívá k závěru, že americká válka proti terorismu vedená bezpilotními letadly v Pákistánu a Jemenu nenaplňuje principy spravedlivé války jus ad bellum a jus in bello. Nelze ji tedy pokládat za spravedlivou, ani spravedlivě vedenou. Práce také poukazuje na skutečnost, že Obamova administrativa nesplňuje ani ta kritéria, která si pragmaticky z teorie spravedlivé války ve válce vedené bezpilotními letadly vybrala. Na případu nasazování amerických dronů v Pákistánu a Jemenu se tak potvrdila teze profesora M. Walzera, že politici zneužívají teorie spravedlivé války pro legitimizaci válek, které vedou.This thesis tests the applicability of the archaic Just War Theory to the current War on Terrorism fought by Unmanned Aerial Vehicles in Pakistan and Yemen. The theory proves to be universally applicable, therefore, the argument of contemporary authors, such as J. B. Elshtain, M. Walzer, and others, that the principles and criteria of the theory are applicable to every war remain valid. The Just War Theory seems to be a compromise between two antagonistic paradigms: pacifism, which claims that every war is bad, and unconstrained (neo)realism, which is fueled only by realpolitik. The theory, however, has its limits. Even though it formulates specific criteria according to which a war is deemed to be "just" or waged "justly", the normative character of the criteria makes their fulfillment hard to assess and devalue the theory as a whole. Another problematic aspect of the theory lies in its partial incompatibility with international law, which was, in contrast to the theory, found a more reliable determinant of whether a war is just or unjust. All the flaws and limits of the theory being considered, the thesis concludes that the American War on Terror waged by drones fails to meet the principles jus ad bellum and jus in bello of the Just War Theory. Thus, the adjective of "just" does not apply to the war, nor it has been fought "justly". Moreover, the Obama administration is unsuccessful in fulfilling its own criteria that it pragmatically selected from the theory for drone strikes in Pakistan and Yemen. Hence, M. Walzer's assertion that politicians use the theory in order to legitimize their wars was empirically verified in this case.