Bakalářská práce analyzuje postavu sv. Jana Sarkandra v české próze 2. poloviny 20. století. Komparuje charakteristiku této postavy v jednotlivých románech a sleduje, jak se autoři vyrovnali s historicky spornými momenty Sarkandrova života. Dalším aspektem, na který se práce zaměřuje, je návaznost či posun od barokního zobrazení tohoto mučedníka. Romány Františka Kováře, Jana Žáčka a Zdeňka Vyhlídala vykazují v mnohém shody, Jan Sarkander je znázorněn jako kladná postava a tyto romány tedy svým způsobem navazují na barokní tradici. V práci s postavou holešovského kněze je jedinečný Josef Galík. Sarkander je pouze epizodní postavou a je zde narušena barokní tradice, jelikož je na mučedníka nahlíženo zejména ze záporné perspektivy.This bachelor paper analyzes figure of St. Jan Sarkander in Czech prose of 2nd half of the 20th century. This paper compares characteristics of this figure in different novels and monitors how authors of these novels coped with historically questionable moments of Sankander's life. Another aspect, this paper is focused on, is continuity or shift since portrayal of this martyr in baroque. František Kovář, Jan Žáček and Zdeněk Vyhlídal's novels exhibit much conformity; Jan Sankander is pictured as a positive figure in their novels and therefore these novels follow a baroque tradition in a way. On the other hand, Josef Galík is unique in his work with the figure of Jan Sarkander, because Galík pictures Sankander only as an episodic figure that is presented in a more negative way and that breaks the baroque tradition.