V diplomové práci se zabývám náhradou nákladů právního zastoupení z hlediska účelnosti jejich vynaložení. Náhrada nákladů řízení je totiž ovládána zásadou úspěchu ve věci. To znamená, že strana ve sporu neúspěšná má ve většině případů za povinnost nahradit straně úspěšné náklady řízení. Podmínkou však dle § 142 odst. 1 o.s.ř. je, že se nahrazují pouze náklady účelně vynaložené. V komentářové literatuře převažují názory, že zastoupení advokátem je vždy účelně vynaloženým nákladem, ačkoli pro to neexistuje opora v zákoně, což potvrdil i Ústavní soud. Osoby jsou pak často zavázány k náhradě nákladů právního zastoupení, na které protistrana nemá nárok. V první kapitole se zabývám pojmy souvisejícími s problematikou účelnosti právního zastoupení jako je zásada úspěchu ve věci a moderační právo soudu dle § 150 o.s.ř. V druhé kapitole se věnuji účelnosti právního zastoupení, konkrétně ústavní rovině problému právu na právní pomoc. Dále se věnuji zneužití práva na zastoupení jako kritériu neúčelnosti zastoupení. Zmiňuji také další kritéria jako je postavení subjektu, či typ sporu. V práci jsem se snažila najít kritéria, za kterých jde o zastoupení neúčelné. Proto jsem ve třetí kapitole hojně analyzovala judikaturu, především Ústavního soudu. Zkoumala jsem ji jak z pohledu specifických subjektů, u kterých se objevily největší problémy, jako jsou stát a orgány veřejné moci i osoby právně vzdělané, tak i z pohledu typu sporu, který se odvíjel od jeho náročnosti, hodnoty či způsobu zahájení. Dospěla jsem k závěru, že tato kritéria nelze oddělit. To znamená, že pouze z typovosti subjektu nelze dovodit neúčelnost a naopak. Pozornost jsem věnovala také účelnosti jednotlivých úkonů a hotových výdajů advokáta, protože i v případě účelnosti právního zastoupení je třeba zkoumat účelnost jednotlivých úkonů. Vzhledem k tomu, že problematiku účelnosti musí často řešit Ústavní soud z důvodu nerespektování jeho judikatury soudy obecnými, předkládám v poslední kapitole návrhy na možné změny právní úpravy, a to způsobem, který by závěry judikatury Ústavního soudu k účelnosti právního zastoupení vtělil přímo k § 142 odst. 1 o.s.ř. Není totiž spravedlivé a ani v souladu se zákonem, aby účastník řízení hradil náklady, které byly druhým účastníkem vynaloženy neúčelně.The thesis deals with the issue of reimbursement of the cost of legal representation in civil proceedings regarding the necessity of legal representation. The reimbursement of the proceeding costs depends on the principle of success. It means that litigant who was successful in civil proceedings is entitled to the reimbursement of costs from unsuccessful litigant. The essential condition of reimbursement of proceeding costs is the issue of necessity according to § 142 paragraph 1 civil procedure code. There is prevailing opinion in legal literature that the costs of legal representation is always necessary expended. But there is no support for this opinion in law. Constitutional court also said that the necessity of expended costs must be examined for each cost. In the first chapter I deal with terms related to necessity, specifically with the principle of success and the moderation right of court according to § 150 civil procedure code. In the second chapter I deal with the constitutional aspect of necessity of legal representation. In the issue of necessity I focus on the abusing of right of legal representation. I also mention other possible features (specific subject, circumstances of adversary proceeding - difficulty, value, way of initiation) which may indicate that the legal representation was not necessary. In my thesis I was looking for the answer to the question for which conditions is the legal representation necessary. Therefore I thoroughly analysed the Czech Constitutional court´s decisions. I focused on situations which often cause problems. For example the legal representation of state and public authorities (they employ lot of clerks, have legal departments, manage with public resources), legal persons (they are capable to deal with legal matter themselves), way of initiation of adversary proceeding (model form in which plaintiff changes individual initials about defendant only). I concluded that criterion of subject is not sufficient for decision of non-necessity. The same conclusion applies to the circumstances of adversary proceeding. The conclusion about non-necessity of legal representation could have been made after assessment all of the facts (subject and circumstances of adversary proceeding). Attention was also focused on the necessity of attorney´s acts and expenses. District courts often make decisions which are contrary to the decisions of Constitutional court. Therefore I recommend the change of legislation, specifically I propose that opinions of the Constitutional court´s about the issue of necessity should be incorporated to § 142 paragraph 1 civil procedure code.