Autorka se v předkládané práci s názvem "Určování výše výživného pro nezletilé dítě" zabývá oblastí rodinného práva, která je stále aktuální a diskutovaná jak laickou veřejností tak v odborných kruzích. Diplomová práce se s ohledem na její rozsah soustředí nejprve na hmotněprávní aspekty určování výše výživného stanoveného rodiči pro nezletilé, nesvéprávné dítě dle současné právní úpravy popř. ve srovnání s předchozí právní úpravou, pokud jsou úpravy rozdílné. Detailně se zaměřuje na analýzu jednotlivých kritérií, kterými jsou shodná životní úroveň, dobré mravy a kritéria na straně oprávněné i povinné osoby. Autorka při analýze hojně využívá soudní judikatury a odborných publikací, se kterými konfrontuje své vlastní názory. Určování výše výživného v posledních letech rozvířila iniciativa Ministerstva spravedlnosti České republiky. Jejím výsledkem bylo vypracování nezávazné tabulky, která však na rozhodovací činnost soudů neměla významnější vliv. Ta tak zůstává velmi nejednotná. Další část diplomové práce se proto zabývá možnostmi objektivizace výživného. Pozornost je věnována jednotlivým způsobům objektivizace, které autorka podrobuje kritickému pohledu jak odborné veřejnosti tak svému. Do práce jsou začleněny české "pokusy" o objektivizaci spolu s jejich zhodnocením, i Düsseldorfská tabulka používaná ve Spolkové republice Německo. Současně jsou uvedena možná řešení objektivizace de lege ferenda. Cílem práce je analýza současné právní úpravy určování rozsahu výživného, která má odhalit její pozitiva i negativa a v návaznosti na to navrhnout jejich optimální řešení. Největší nedostatek vidí autorka v nejednotnosti rozhodovací praxe, která je zapříčiněna nedostatečnou právní úpravou. Jako možný způsob řešení nastalé situace navrhuje autorka v prvé řadě zavedení institutu minimální výše výživného. Doprovodně pak zřízení specializovaných soudních senátů na odvolacích soudech a vypracování doporučující tabulky, která by oproti stávající tabulce zohledňovala více kritérií a byla vytvořena orgánem k tomu oprávněným.In this work entitled "Determination of the Rate of Maintenance Allowance of a Minor", the author discusses the field of family law which is still relevant and debated both among the general public and the expert community. The thesis, with regard to its scope, focuses first of all on the substantive law aspects of determination of the rate of maintenance allowance ordained to a parent for a minor without full legal capacity, in accordance with the current applicable law, or as compared with the former applicable law, if there is a difference between the two. It looks in detail into the analysis of individual criteria which are specified as identical standard of living, good morals, and the circumstances of both the entitled as well as the liable party. The author refers to a great deal of judicial decisions and academic publications, confronting her own views thereby. Determination of the rate of maintenance allowance has been recently stirred up by an initiative of Ministry of Justice of the Czech Republic, and as a result, an unbinding chart has been produced, which, however, has had little effect on decision-making of the courts as this still remains very non-unified. The subsequent part of the thesis, therefore, discusses possibilities of maintenance objectification. Attention is paid to various ways of objectification which the author approaches with a critical eye and also subjects it to the legal experts community's critical view. The work encompasses Czech "attempts" of objectification together with their evaluation, including the Düsseldorf Chart used in Germany. Simultaneously, feasible solutions of objectification de lege ferenda are presented. This work aims to analyze the current applicable law of determination of the rate of maintenance allowance, which should unveil its good as well as bad points and, consequently suggest optimal solutions to them. The author perceives the diversity of judicial decision-making as the most significant drawback, this being due to the insufficient current applicable law. To remedy the current status quo, the author proposes introducing the institute of the minimum rate of maintenance allowance in the first instance, and further, the establishment of specialized court tribunals under the appellate courts, along with introducing a guidance chart which, unlike the current chart, would take a wider range of criteria into consideration, and would be produced by a body authorized to do so.