Lidé s kongenitální funkčně solitární ledvinou jsou v průběhu života ohroženi poklesem renální funkce. Toto riziko se zvyšuje při výskytu přidružené anomálie FSL, především anomálie spojené s obstrukcí FSL. Při sledování dětí s FSL je důležité včas odhalit urodynamicky závažnou poruchu drenáže, ještě před poklesem funkce ledviny. Hlavní zobrazovací metodou, kterou monitorujeme vývoj FSL, je ultrazvuk. Cílem této studie bylo zjistit, zda hodnocení šíře parenchymu FSL může být použito jako přídatný ukazatel správného vývoje FSL a včasného záchytu obstrukce FSL. Sledováním dětí se zdravou kongenitální funkčně solitární ledvinou a měřením UZ rozměrů FSL bylo prokázáno, že šíře parenchymu FSL dobře koreluje jak s věkem, tak s tělesnými parametry. Při srovnání šíře parenchymu u dětí našeho souboru s FSL a šíře parenchymu u dětí se dvěma ledvinami bylo zjištěno, že renální parenchym je u FSL širší a tento rozdíl je statisticky významný. Pro praktické použití byl vytvořen růstový graf pro šíři parenchymu FSL dle věku. Na kazuistikách pacientů s vadou FSL bylo retrospektivně potvrzeno, že ŠP je přínosným UZ ukazatelem. Na základě těchto výsledků navrhujeme využívat měření šíře renálního parenchymu u FSL v rutinní praxi. Zvlášť významné je to u dětí s dilatací dutého systému FSL. Možnost porovnání dynamiky nejen dilatace KPS, ale také šíře renálního parenchymu, může přispět k indikaci k operačnímu řešení a může snížit počet invazivních vyšetření spojených s radiační zátěží.Throughout their lives, people with congenital solitary functioning kidney (SFK) are at risk of decreased renal function. This risk is increased if associated anomalies are present, especially those related to SFK obstruction. When following children with SFK, it is important to reveal urodynamically severe impairment of drainage as early as possible, that is, prior to decreased renal function. The imaging method most commonly used for monitoring the development of SFK is ultrasound (US). The study aimed at determining whether parenchymal thickness assessment may be used as an additional marker of correct SFK development and early detection of SFK obstruction. Monitoring of children with healthy congenital SFK and US measurements of SFK size showed that SFK parenchymal thickness is well correlated with both age and anthropometric parameters. Comparison of parenchymal thickness in our group of children with SFK and that in children with both kidneys showed that renal parenchyma is thicker in SFK and the difference is statistically significant. For practical purposes, a growth chart for SFK parenchymal thickness with respect to age was produced. A retrospective analysis of case reports of patients with SFK confirmed that parenchymal thickness is a beneficial US marker. Based on the results, we suggest that SFK parenchymal thickness is measured in routine practice. This is particularly important in children with dilatation of the SFK collecting system. The possibility of comparing dynamics of not only SFK dilatation but also renal parenchymal thickness may contribute to indication of surgical treatment and may reduce the number of invasive investigations associated with radiation burden.